Trin's personal website.
Že bylo zase frišno a deštivo jistě nemusím zdůrazňovat. Prošli jsme se po skalních vytesánkách do roklí a na vyhlídky, omrzly nám periferie a tak vůbec. Socha na kopečku je romantické místo, když si odmyslím bzukot vysokého napětí. Každopádně podzim probíhal v plném proudu, místy cedilo řádně a každý večer jsme se shromažďovali u kamen, jako za starých časů.
Vypravili jsme se do malebné české vísky na skalnatém návrší, prohlédli jsme si zdejší starý hřbitůvek, pár sakrálních památek a prošli jsme se hlubokým skalnatým údolím v okolí. Krásné místo.
Už jsem měla okolí trochu prolezlé a tak jsem si řekla, že se na křižovatce cest dám doprava k malé vesnici s názvem Nová Skalka, plné romantických domečků a skalních sklepů. Nenápadná bahnitá silnice mě dovedla do civilizace skryté v údolí. Zde to pěkně žilo. Jeden krásný dům vedle druhého. Prošla jsem celou vesničku a za kapličkou jsem se dala ke kopci Šedina. Už odtud jsem zahlédla vyhlídkovou skálu, nacházející se něco málo přes 7 kilometrů od místa výsadku ve Starých Splavech.
Jak jsem si plánovala, tak jsem se konečně dokopala zajít si na vrch Boreč, který je znám hlavně zimními ventaroly, kdy je u úpatí kopce nasáván studený vzduch a sítí puklin ve skále putuje vzhůru, okolní hornina jej ohřívá, do vzduchu se také dostává vlhkost a v zimě tak můžeme pozorovat unikající páru v několika uměle rozšířených jámách. Čím větší mráz, tím lépe. Pára nahoře tvoří fotogenické ojínění vegetace v okolí. Měly by se zde nacházet i rozličné rostliny a živočichové, kteří využívají ohřátého vzduchu, ale na Borči se dost často vystřídá neskutečné množství lidí a tak netuším, jestli tu ještě něco přežilo.