Na východní vyhlídce vrchu Šedina

Už jsem měla okolí trochu prolezlé a tak jsem si řekla, že se na křižovatce cest dám doprava k malé vesnici s názvem Nová Skalka, plné romantických domečků a skalních sklepů. Nenápadná bahnitá silnice mě dovedla do civilizace skryté v údolí. Zde to pěkně žilo. Jeden krásný dům vedle druhého. Prošla jsem celou vesničku a za kapličkou jsem se dala ke kopci Šedina. Už odtud jsem zahlédla vyhlídkovou skálu, nacházející se něco málo přes 7 kilometrů od místa výsadku ve Starých Splavech.

Pokračovat ve čtení „Na východní vyhlídce vrchu Šedina“

Hrádek Košťálov a sutomský kostelík

Interiéry hradu Košťálov.

Všimla jsem si, že na Košťálov chodívám převážně v zimním období. Jak jen mi chybí ten sníh, ta kosa (v zimě zase budu hučet, kam že se podělo to letní teplíčko). Tentokrát jsme si s Ritterem nablížili do malé vísky Sutom, která se táhne po úbočí kopce, od otlučeného kostela svatého Petra a Pavla až někam dolů k bílé věžičce hradu Skalka. Ze Sutomi je to až na vrchol Košťálu 1,8 km.

Pokračovat ve čtení „Hrádek Košťálov a sutomský kostelík“

Na Boreč a zpátky

Boreč od Režného Újezdu.

Jak jsem si plánovala, tak jsem se konečně dokopala zajít si na vrch Boreč, který je znám hlavně zimními ventaroly, kdy je u úpatí kopce nasáván studený vzduch a sítí puklin ve skále putuje vzhůru, okolní hornina jej ohřívá, do vzduchu se také dostává vlhkost a v zimě tak můžeme pozorovat unikající páru v několika uměle rozšířených jámách. Čím větší mráz, tím lépe. Pára nahoře tvoří fotogenické ojínění vegetace v okolí. Měly by se zde nacházet i rozličné rostliny a živočichové, kteří využívají ohřátého vzduchu, ale na Borči se dost často vystřídá neskutečné množství lidí a tak netuším, jestli tu ještě něco přežilo.

Pokračovat ve čtení „Na Boreč a zpátky“

Na cestách za hustolesem

Lištičky.

Už dlouho zírám do hlíny, a tak mě zírání do korun stromů uprostřed skal nadchlo. Vyskytnout se uprostřed lesa ve skalní soutěsce, kde nikdo široko daleko neopruzuje, obklopená přírodou, mě těší. Zatímco na loukách a polích panuje spalující žár, mezi skalami na cestě, kudy mnoho lidí nechodí je krásně chladno, stromy voní, neslyším jediný zvuk civilizace. V poklidu jsem si vychutnávala atmosféru. Vítaly nás lány lišek a rosou pokryté kapradí.

Pokračovat ve čtení „Na cestách za hustolesem“