Dušičky 2020

Pozastavila jsem se na místním hřbitově. První návštěva trvala přesně tu chvíli, kdy mi ještě klíčník ochotně otevřel bránu. Druhá pak následovala o Dušičky. Vzala jsem si několikakilový stativ a rovnou vše fotografovala z něj. Hřbitov je nejhezčí právě na podzim, když na něm svítí stovky svíček a již se setmělo.

Pokračovat ve čtení „Dušičky 2020“

Večerní Krušky

V potoce je plněji než minule.

Zase jsme se prošli po větrné hůrce, okolo větrných elektráren do lesa a nazpět. Cestou zpátky jsem se neopomněla pozastavit na hřbitově, kde jsem strávila všeho všudy asi 3 minuty (bo ostatní čekali v samohybu), během nichž se rychle setmělo. Celý den nad Krušnými horami visel temný mrak a tak příjezd vypadal jako výprava do Mordoru. I nezalekli jsme se vlka nic, omrzly nám nosy a druhé páry očí byly kompletně pokryté vodou.

Pokračovat ve čtení „Večerní Krušky“

Mlha nad jezerem

Ubytovali jsme se u Indyho, a tak nebyl problém v podvečer vyrazit na příjemnou procházku do lesa a zpátky. Protější břehy jezera halila mlha a na bažiny Pereplutu nešlo dohlédnout. Padala tma, mrholilo a břeh se pomalu vylidnil. Pamatuji si, že jsme kdysi po nocích pozorovali hejna světlušek, kterak poletují nad cestou při bažinatých březích. Tentokrát jsme však až do úplné tmy nezůstávali a také je možná na světlušky už zima, netuším.

Pokračovat ve čtení „Mlha nad jezerem“