Mračna nad vysílačem

Že se z mrznoucí mlhy a drobných bílých fleků nakonec vyloupla sněhová pokrývka, mě samozřejmě nepřekvapilo. Naopak, já jsem byla ráda, že bude co fotografovat. Fičan fičel a hučel. V dáli se ozývalo dunění a temné mraky letěly nad krajem vysokou rychlostí. Našla jsem si fotogenický flek na louce u balíků sena, odkud byly vidět nejenom kopečky, oranžová sluneční záře, ale i ona mohutná vrstva oblačnosti ve všech odstínech temnoty. Úplný Mordor. Krása.

Pokračovat ve čtení „Mračna nad vysílačem“

Samota

Stav zvěře dostatečný. Humanoidů zero. Deště a mlhy snad až příliš. Procházka po hřebeni k zaniklé samotě a zpátky byla opravdu luxusní a značně zabahněná. Zmokli jsme a v podobném duchu to tak bylo každý další den, strávený v lesích.

Pokračovat ve čtení „Samota“