A že to byla rokel. Sešup dolů nám připomněl, jak jsme tu kdysi sjížděli urbexwagenem a taktéž nám dával na srozuměnou, že návrat bude náramný výšlap.
Roklí k zaniklé vesnici
Řopíky a lesní kaple
Na počátku března, ještě než se svět definitivně v prdel obrátil (omluvte mou French), jsme se byli podívat na další úsek linie našeho opevnění. Jednalo se o R1 Mimoň (mají tu hezké nádraží).
Zóna
Opuštěné sídliště v tichu zimy. Na schodech leží rozbité sklo a koberce mechu zjemňují chladný povrch betonu. Černající se otvory po oknech slepě hledí do tváří náhodných návštěvníků, jejichž kroky se po letech rozléhají po prázdných chodbách.
Lesem k zaniklé osadě
Zaniklá osada s loveckým zámečkem v dnešních časech nabízí pouze pár sklepení, skalní kapli a informační cedulky s historií místa. My jsme se sem vypravili poslední den pobytu v severních krajích. Předešlou noc silně pršelo, pršet začalo už při návštěvě opuštěného statku. Na zemi ležely zmrzlé krupky a všem nám omrzaly nosy.
Ruiny opuštěného statku
Z opuštěného a rozpadlého statku lze sejít roklí do vesnice nebo jít přes pole až k silnici. Onoho lednového dne foukal ledový vítr, z dálky přes kopečky přinášel tmavou hradbu mraků, z nichž lilo a krajina postupně mizela v šedi. Na vyvýšenině stojí zbytek obvodové zdi s několika okny, v nichž lze ještě najít zbytky kování. V hromadách cihel a pod vrstvou roští zeje částečně zasypaný sešup do sklepení o několika místnostech.