Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Po exkurzi v pevnostním podzemí Terezína jsme dostali tip na další zajímavé místo, o kterém jsme už nějakou dobu cosi tušili, ale dosud jsme se mu tak nevěnovali. Také nastalo výroční pofňukávání nad fotkami ze zavřené podzemní továrny. Těch několik událostí nás konečně postrčilo k tomu, abychom si telefonicky zabookovali místa na výpravě po podzemních komplexech bývalé letecké továrny pro válečnou výrobu.
Základní kámen ke stavbě terezínské pevnosti byl položen 10. října 1780. Začala vznikat obrovská stavba k ochraně země před vpády pruských vojsk. Celková délka pevnostních valů činí téměř 4 kilometry, vybíhá do mnoha bastionů a vytváří tak hvězdicovitý tvar pevnosti, jejíž areál je protkán uměle zatopitelnými kanály. Na povrchu stojí nejedna vojenská budova z dávných i méně dávných časů temné historie a pod cihlovými zdmi leží desítky kilometrů chodeb.
Co za temného deštivého dne dělat jiného, než se oháknout do voděodolných materiálů, popadnout kamerový systém a jít na romantickou procházku po ruinách a zříceninách v bývalém vojenském prostoru.
Prošli jsem se po dosud nenavštívené zaniklé vesnici, poobraceli jsme pár listů a objevili pár sklípků, několik děr do země, skladiště plynových masek i nějaké ty základy domů. Jediná budova, která ještě měla alespoň trochu tvar, byla po sovětech, ale v jedné části se ukázaly klasické pískovcové kvádry původní stavby.
Navštívit jinak zavřené podzemní kryty z padesátých let se mi hned tak nepoštěstí. Využila jsem tedy příležitosti, kdy se kulturní centrum s městem rozhodli otevřít je na jedno odpoledne veřejnosti, a tak jsem se vypravila na tento organizovaný urbex.
Krušnohorsko je nejenom krásné a tajemné, ale také protkáno nepřeberným množstvím dolů, historických vesniček a zaniklých míst, která ožijí pokaždé, když se na ně někdo přijde podívat s foťákem. Já tato místa miluju a vždy, když je možnost, tak se na ně ráda vypravím, i když je to třeba jen na chvíli. To by nebylo možné bez spolušílenců. Na Rolavu je to daleko a cesta je vesměs dost krkolomná.
Vyrazili jsme na výlety po různých končinách. Počasí i tentokrát přepínalo módy každou minutu. Nad krajinou létaly naducané mraky a čas od času zasvitlo slunce. Z větrné hůrky jsme se šli podívat do několika zaniklých vesnic, cestou jsme na kraji zvlněné louky spatřili stádo srnek. Na loukách se bělaly ochmýřené hlavy pampelišek a sem tam se dala najít i jiná drobná květina.
Bývalé vojenské letiště a jeho okolí ještě i po letech nabízí množství pohledů na polorozpadlé budovy zázemí, fortifikované sklady paliva a munice, garáže hasičů, dnes již soukromé úly (úkryty letadel), stojánky pro vrtulníky a když jsme se ponořili do míst, kde jsme při naší dávné návštěvě nebyli, objevili jsme i kulometná hnízda.