Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Zaniklá osada s loveckým zámečkem v dnešních časech nabízí pouze pár sklepení, skalní kapli a informační cedulky s historií místa. My jsme se sem vypravili poslední den pobytu v severních krajích. Předešlou noc silně pršelo, pršet začalo už při návštěvě opuštěného statku. Na zemi ležely zmrzlé krupky a všem nám omrzaly nosy.
Z opuštěného a rozpadlého statku lze sejít roklí do vesnice nebo jít přes pole až k silnici. Onoho lednového dne foukal ledový vítr, z dálky přes kopečky přinášel tmavou hradbu mraků, z nichž lilo a krajina postupně mizela v šedi. Na vyvýšenině stojí zbytek obvodové zdi s několika okny, v nichž lze ještě najít zbytky kování. V hromadách cihel a pod vrstvou roští zeje částečně zasypaný sešup do sklepení o několika místnostech.
Na výletě nejenom po sakrálních památkách jedné vísky mrzlo až praštělo. Mlha se převalovala po lesích a loukách po celý den. Slunce sem tam proniklo mléčnou bělobou, aby o sobě dalo vědět, že tam někde nad horizontem je.
Prvního ledna jsme se vypravili do nedaleké vsi k linii lehkého opevnění. Již jsme prozkoumali řopíky za kopcem, kde jsme se tenkrát našmajdali kilometrů, tak jsme si řekli, že bychom se podívali i o kus dál.
Návštěvu zaniklého dvora, který svého času sloužil také k chovu koní pro armádu, jsme vzali zeširoka, velkým obloukem okolo luk a lesů. Navraceli jsme se přes malý kopec, na jehož vrcholu jsme narazili na pozorovatelnu, která byla dosud skrytá našim zrakům.
Jenom na skok jsme se pozastavili u rozpadajícího se vojenského městečka, jenž mělo tu smůlu, že ho po odchodu vojsk nikdo nepotřeboval a dnes je z něj již jen hromada suti, skládka a sem tam nějaká budova.
Po návštěvě Dubí jsme se přemístili o kus dál a koncem roku 2019 jsme se vypravili na výlet mlýnským údolím, po jehož svazích stávala nejedna osada či statek. Dodnes se dochovaly mnohé relikty v krajině, nejvíce skalní vytesánky a sklepení. Sem tam i nějaká ta zeď.
Dlouhé temné chodby s obloukovými průchody, nekonečně se táhnoucí skrze nemocnici až kamsi do tmy, byly již desítky let ztichlé a opuštěné. Světlo se vedralo dovnitř jen několika málo nezabedněnými okny. Dekády nátěrů se odlupovaly ze stěn pod vysokými stropy. Zbytky rezavějícího zařízení obvykle končily ve sklepení, kde opadala omítka a vytvořila závěje v rozích, odhalila tak oranžové cihly, sem tam porostlé plísňovou zelení. To všechno bylo ukryto za majestátními stěnami obrovské dvoukřídlé budovy, postavené v přírodě na kopci a obklopené lesy a loukami.