Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Na malém hřbitově, obehnaném kamennou ohradní zdí stojí zbytky zvonice ze 14. století, jejíž východní strana se v roce 2002 zřítila. Kostel byl stržen už v 80. letech 20. století a nic tu po něm nezůstalo. V patě zvonice se nachází malá zamřížovaná místnost, do níž lze lehce nahlédnout.
Celý den pršelo a padající podzimní listí pokrylo provlhlou trávu, v níž se skrývalo pár posledních náhrobků okolo rozpadajících se zdí opuštěného kostela, v jehož lodi rostou stromy. Za železnou bránou se skrývá kostel z 18. století.
Původně to nebylo vůbec v plánu, měli jsme namířeno do dolu cínového, ale naskytla se zajímavá destinace, ze které mi oči přecházely. Přijeli jsme na místo. Řidič se snažil vystoupit a poryvy větru ho uklidily zpátky do auta a zabouchly za ním dveře. Nad železobetonovou těžní věží, tyčící se jako citadela nějakého temného pána nad areálem dolu, letěly tmavé mraky a vítal nás mocný fukéř.
Divokou krajinou Krušných hor jsme se po několikahodinové namáhavé cestě s několika zastávkami dopravili k areálu opuštěného cínového dolu, který zanikl a byl rozebrán v roce 1947. Dnes se ve vzrostlém smrkovém lese tyčí železobetonový monument, jehož stěny pokrývá vrstva mechu.
V jednom malebném údolí proběhl už třetí ročník landartové akce, jejíž výsledky si chodívám prohlédnout osobně. Tentokrát jsme se však s Indym zdrželi v pustých pláních po okolí. Cestou jsme zahlédli jeleny a černou veverku. Potkali jsme dvě zasypané studně, zarostlé zbytky obydlí a cestou zpět trochu sprchlo.
Možná že s milověcmi letos trochu předbíhám událostem, ale myslím si, že decentní hromádka fotografií různých velikostí a jeden print na plastové desce pro můj rozpočet docela postačí. Věnovala jsem vrchní část jedné ze stěn galerii a připojila jsem printy od fotografa, se kterým jsem byla na výletě v podzemní továrně.
S průzkumnictvím této konkrétní destinace jsme začali už v roce 2013. Od těch dob čas od času zdokumentujeme stav věcí. A stejně jako před dvěma lety i tentokrát přijela výprava z Moravy (v hojném počtu jednoho ks fotografa). I má výprava byla zpočátku poněkud malá. Později se na jedné z křižovatek u výrobních sálů rozrostla o Indyho, který neváhal, nasedl do urbexwagenu a přiřítil se k dolu.
Ještě jednou jsme se vrátili k opuštěným budovám u letiště. Ani tentokrát jsme neobsáhli všechno. Z pojezdové ranveje jsme zamířili k prvnímu objektu, který ještě částečně slouží k účelům leteckého klubu. Tam jsme na vrata neklepali, ale vypravili jsme se do budovy naproti hangáru. Kromě pár nápisů a rozlehlého sálu nenabídla nic extrémě zajímavého, v prvním patře z potrubí ve stropě rostli trifidi. Venku v křoví jsme zavětřili a zamířili k jakési další stavbě, jejíž polorozpadlá šedá stěna prosvítala mezi stromy.