Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
V jednom malebném údolí proběhl už třetí ročník landartové akce, jejíž výsledky si chodívám prohlédnout osobně. Tentokrát jsme se však s Indym zdrželi v pustých pláních po okolí. Cestou jsme zahlédli jeleny a černou veverku. Potkali jsme dvě zasypané studně, zarostlé zbytky obydlí a cestou zpět trochu sprchlo.
Sobota 17. března se nesla v duchu procházky po okolí. Nasněžilo, a tak jsme vyrazili do Opárenského údolí, v němž se nachází nejeden mlýn. Nad údolím stojí trosky hradu Opárno, které bývají dobře vidět z vrchu Lovoš.
Vypravili jsme se společně s Ritterem a Indym do míst, kde se odehrávaly mé první tři larpy. Po turistické značce jsme se dostali do Čertovy rokle, v níž se nachází hned několik studánek, na fotce bude Čertova studánka a také jeden malý mlýn. Skalní stěny se tyčí do výše a dnem protéká potok. Rokle prošla rekonstrukcí v roce 2000, ale teď, v roce 2017 už je mnoho mostků zase rozpadlých a poházených bokem. My jsme prošli až k Dolskému mlýnu a pak vzhůru k Chudému hrádku, kde stával trůn a bojová aréna.
Krátká procházka do chladného Opárenského údolí se vydařila. Údolím se klikatí potok a také železnice s množstvím průchodů a viaduktů. Tentokrát jsme se vydali opačným směrem, tedy ke kempu Jordán, kam přesunuli morový kámen z nedalekého břehu. Už tam asi pár let stojí, je fakt, že jsem tímto směrem dlouho nešla a pokud ano, tak okolo tunelů pod železnicí.
Do Opárenského údolí jsme se šli krátce projít před návštěvou naší oblíbené hospůdky Oráč. I když je jaro ještě daleko a na vší té šedi jen sem tam zazáří chumle sněženek, stále je co objevovat nebo na co koukat. Svahy údolí tvoří strmá skaliska, stojí v něm minimálně dva mlýny, cesty jsou lemovány náhony a pod železniční tratí existuje spousta podchodů a průchodů k prozkoumání. Údolíčkem se také klikatí potok. Lze odsud vyrazit do několika vesnic, v nichž už jsme tu také byli. Štěbetání ptactva však ruší ozvěny od nově otevřené dálnice, která si to rachotí nad údolím (…). Nenechali jsme se však znechutit, a to ani faktem, že celý víkend bylo takzvaně hnusně, temno a začalo zhusta lít.
Ve středu jsme vyrazili směrem k Prokopskému údolí. Do Jinonic jsme jeli klasicky busem. Z Jinonic jsme to vzali po zelené, pokochali se vesnickou architekturou a dovalili na kraj lesa, který byl označen cedulí, čili jsme nezabloudili. Sestra našla trasu někde na nějakých onlajnových výletech po Prahe a narozdíl ode mě má dokonalý orientační smysl.