Podzemní továrna v roce 2018

S průzkumnictvím této konkrétní destinace jsme začali už v roce 2013. Od těch dob čas od času zdokumentujeme stav věcí. A stejně jako před dvěma lety i tentokrát přijela výprava z Moravy (v hojném počtu jednoho ks fotografa). I má výprava byla zpočátku poněkud malá. Později se na jedné z křižovatek u výrobních sálů rozrostla o Indyho, který neváhal, nasedl do urbexwagenu a přiřítil se k dolu.

Pokračovat ve čtení „Podzemní továrna v roce 2018“

Zrcadlový sál o tři roky později

Sem tam se dají nalézt cedulky na dveřích.

Je to již tři roky, co jsem vyfotografovala zrcadlový sál v jednom podniku. Minule, je to už také nějaká doba, nám to se sálem poněkud nevyšlo. Takže snad tentokrát by to mohlo být v pohodě. Prošli jsme budovou se dvěma tvářemi – jedna strana hlásá rozpad a destrukci, druhá strana budovy místy vypadá, že by stačilo omést pár pavučin a pověsit záclony.

Pokračovat ve čtení „Zrcadlový sál o tři roky později“

Podzemní svět

Jedna zachovalá místnost.

Přikodrcal Indy, takže jsme v sobotu dopoledne vyrazili směr naše oblíbené podzemí, že se tam projdeme, když je venku tak naprd. Urbexwagen se vyškrábal do kopce k malému parkovišti, kde už stály další dva samohyby, jeden z Německa. To mohlo znamenat spoustu věcí. Takže jsme se doobalili do urbexáckých ohadrů a vyrazili jsme po zasněžené cestě, mlhou a lesem ke vchodu, který nás při úplně první návštěvě před několika lety celkem vyděsil :).

Pokračovat ve čtení „Podzemní svět“

Zpět do temných chodeb podzemní továrny

Rozhodli jsme se s Indym, že si také uděláme jarní prázdniny, využijeme jakéhokoliv počasí a pořádně provětráme urbexovo-detektorářské ohadry. Auto už si chtělo také protáhnout kola a trochu si zalyžovat po loukách a lesích. Někdo nás vyslyšel a zařídil sněhovou pokrývku – že dík. Ale dost bylo sarkasmu. Prvního března jsme se podívali i pod zem do známé a ve všech koutech světa profláknuté nacistické továrny.

Pokračovat ve čtení „Zpět do temných chodeb podzemní továrny“

Fotokniha podzemní továrny

Přízračná dílna/sklad.

Lezly jsme do podzemí, fotily loupající se kamení a nasazovaly krky. Nastal čas udělat si méně nebezpečnou radost a tou se stala fotokniha, sestavená z několikráte prosetého výběru obrázků z pěkné hromady galerií. Kupodivu jsme se na mnoha věcech shodly a mnohokráte zaznělo, že přesně takhle jsem to myslela a tohle se k tomu přesně hodí, tohle přehodíme a tuhle stránku posuneme. Hromada práce. Jezdíte, fotíte, filtrujete, sestavujete a pak vám konečně přijde vaše vlastní dílko. Jsem velký potěšenec, protože to prostě jde a můžu se s tím pěkně poňuchat.

Pokračovat ve čtení „Fotokniha podzemní továrny“

Telefon zentrale

Vyzděná štola.

V páteřní chodbě mé oblíbené podzemní destinace poklesla hladina vody. Vypravily jsme se tedy do telefonní centrály a pak i na místa, kde jsme už několikrát byly. Chceme se svým archivem porovnat, zda-li dochází k častému opadu. Z předchozích pátrání po informacích jsem věděla, že centrála je zatopená a hladina bude přesahovat mé fešné pracovní gumáky. Protože během posledních průzkumů hladina postupně klesala, řekly jsme si, že by bylo konečně možné zajít na návštěvu. Naši cestu provázelo vzdálené praskání kamene a zurčení vody v jedné z větracích šachet.

Pokračovat ve čtení „Telefon zentrale“

Underworld

Míjíme křižovatku.

Aneb zpátky pod zem. Někde jsme musely projít jakousi časovou bránou, možná tou na záchodcích, jelikož jsme vlezly do podzemí po osmé hodině ráno a vylezly ven před čtvrtou odpolední, což se mi v podzemí stalo poprvé. Umínily jsme si pokořit další výzvy. Byly jimi hlavní wetterschacht a také opuštěná a ztichlá kantýna, ležící za sedmero závaly a sedmero odbočkami.

Pokračovat ve čtení „Underworld“

Ad noctem

Chodba 40. Nádhera.

Dávno opuštěné podzemí, jehož hroutící se zdi vyprávějí tisíce příběhů z dob druhé světové války i drobné příběhy ze současnosti, mě lákalo měrou vrchovatou i děsilo při pomyšlení, že tam dole pod skálou jsou ukryty kilometry chodeb zaniklé nacistické továrny, v nichž panuje černočerná tma, kde kamenné bloky hrozí zřícením a mnohá místa již vzala za své. Avšak cosi nás táhlo dovnitř, do ticha jen sem tam protknutého kapající vodou, která se nemilosrdně prodírá prasklinami ve skále a pohřbívá minulost pod tunami uvolněného kamení a bahna.

Pokračovat ve čtení „Ad noctem“