Trin's personal website.
Navštívili jsme s Ritterem podzimní hrad Bezděz, na který nám celou dobu krásně svítilo slunce. Výhledy do krajiny byly poněkud zamlžené, ale barevnost scenérie nám to vynahradila. Cestou jsme se ještě pozastavili u malé tvrze Jiljov, ke které se vážou mé osobní vzpomínky. Před dávnými časy zde totiž proběhla má první larpařská bitva mezi mocným čarodějem a jeho armádou a skupinou dobrodruhů, dorazivších od nedalekého Chudého hrádku, kam bych se ráda ještě podívala.
Hrad Bezděz byl vystavěn v letech 1265 – 1278. Jeho zakladatel Přemysl Otakar II. se jeho dostavby zřejmě nedočkal (zemřel v bitvě na Moravském poli). Bezděz reprezentuje ranou gotiku a do dnešních dnů se zachoval v autentické podobě, protože neprocházel žádnými významnými přestavbami. Zajímavou budovou je nejen krásná hradní kaple, ale i královský palác s fragmentem točitého schodiště, velká věž, na kterou můžeme vystoupat a rozhlédnout se po kraji v okolí Máchova jezera, purkrabský palác, v jehož patře probíhají výstavy. Okolo studny projdeme k manským palácům a prostoru, kde se konají různé akce.
Navštívili jsme hrádek Nenávist, ležící za Chomutovem a měsíční krajinou povrchového lomu. Stojí v zelených kopcích, za jejichž vrcholky spatříme větrnou elektrárnu a při pohledu do údolí komíny elektráren Prunéřov, toho času za závojem deště. Pro unavené výletníky je tu jedna dobrá zpráva, parkoviště je hned u brány, ale také jedna špatná, že místní hospůdka nepremává. Ve zdivu se rozlézají trhliny a vrásní i vyšší z věží.
Včera jsem se byla projít po naší hoře sopečného původu, Lovoši. Na Kybičce (to je ten kopec nalepený hned vedle) to krásně vonělo rozličným bejlím a kvetoucími stromy. Prošla jsem se po hřebeni k různým vyhlídkovým místům, kde v prasklinách skal rostou trsy květin. Vítr příjemně pofukoval a živáčka vidno nebylo. Občas dole v lese zapraštěly větvičky nebo zašustilo listí. Do toho pražilo slunce a rojili se hmyzáci.
Jak jsem si plánovala, tak jsem se konečně dokopala zajít si na vrch Boreč, který je znám hlavně zimními ventaroly, kdy je u úpatí kopce nasáván studený vzduch a sítí puklin ve skále putuje vzhůru, okolní hornina jej ohřívá, do vzduchu se také dostává vlhkost a v zimě tak můžeme pozorovat unikající páru v několika uměle rozšířených jámách. Čím větší mráz, tím lépe. Pára nahoře tvoří fotogenické ojínění vegetace v okolí. Měly by se zde nacházet i rozličné rostliny a živočichové, kteří využívají ohřátého vzduchu, ale na Borči se dost často vystřídá neskutečné množství lidí a tak netuším, jestli tu ještě něco přežilo.