Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Ve Březně u Loun leží malý skanzen, který vznikl jako výsledek archeologického výzkumu, probíhajícího od padesátých let dvacátého století. Rozličné stavby vznikaly v osmdesátých a devadesátých letech. Momentálně je upravován dlouhý dům z mladší doby kamenné, který dostává novou střechu.
Navštívili jsme s Ritterem podzimní hrad Bezděz, na který nám celou dobu krásně svítilo slunce. Výhledy do krajiny byly poněkud zamlžené, ale barevnost scenérie nám to vynahradila. Cestou jsme se ještě pozastavili u malé tvrze Jiljov, ke které se vážou mé osobní vzpomínky. Před dávnými časy zde totiž proběhla má první larpařská bitva mezi mocným čarodějem a jeho armádou a skupinou dobrodruhů, dorazivších od nedalekého Chudého hrádku, kam bych se ráda ještě podívala.
Hrad Bezděz byl vystavěn v letech 1265 – 1278. Jeho zakladatel Přemysl Otakar II. se jeho dostavby zřejmě nedočkal (zemřel v bitvě na Moravském poli). Bezděz reprezentuje ranou gotiku a do dnešních dnů se zachoval v autentické podobě, protože neprocházel žádnými významnými přestavbami. Zajímavou budovou je nejen krásná hradní kaple, ale i královský palác s fragmentem točitého schodiště, velká věž, na kterou můžeme vystoupat a rozhlédnout se po kraji v okolí Máchova jezera, purkrabský palác, v jehož patře probíhají výstavy. Okolo studny projdeme k manským palácům a prostoru, kde se konají různé akce.
Zase jsem si jednou zakoupila lístek na rozpadlý hrádek Lukov a vyrazila obhlídnout hradby s Indyho kamerovým systémem. Na Lukově jsem se podívala na výstavku Dech renesance, která by jinak byla zamčená, a také do sklepení s dalšími artefakty z dávných dob Česko-uherských válek. Neopomenula jsem ani výstavku ve vstupní věži a prošla jsem se po všech koutech, okolo hradu, na věž u hradeb i na skály Králky. Byl to zase docela příjemný výlet a ano, i sem chodí spousty lidu.
Vyrazili jsme na skok do Bratislavy. Nechali jsme samohyb v garážích chrámu konzumu a přes Most SNP jsme přešli do Starého Města. Nad mostem se tyčí známá UFO restaurace, kam bych se třeba jednou ráda podívala. V historických uličkách panoval ruch a davy. Restaurace měly otevřené letní terasy a i přes velké vedro se centrum těšilo velkému zájmu turistů. Občas se mi povedlo blýsknout malé křivolaké pobočné uličky, průchody a zašívárny, kterých je tu hned několik. Nesměla jsem minout ani omšelé domy, kostelní dveře a výhled z hradu dolů na UFO a další dva mosty nad Dunajem.
Zádielska tiesňava je údolí za malou stejnojmennou obcí, kterým protéká bystřina Blatnica. Nakoukla jsem jen za okraj, protože čas odjezdu ze Slovenského krasu nastal už dávno (ještě jsem stihla vylézt na jeden vyhořelý a rekonstruovaný hrad, díky tipům i trpělivosti kočího a spoulucestujících).
Naše společné výletování jsme s Ritterem započali nablížením k parkovišti pod vrchem Lovoš a po té turistické značce vzhůru. Široká lesní cesta byla stíněna stromy. Dole popadaly bílé okvětní plátky, a tak to vypadalo, jako kdyby trochu sněžilo. Nejprve jsem jej zatáhla na skalní vyhlídky okolo Kybičky, pak jsme se vrátili k sedlu a vyrazili na vrchol. Udělala jsem pár obrázků, jakože jsem tam byla a v dálce jsem zahlédla červené makové pole.
Z Ostrého jsme se přehoupli do Milešova (kde se dá nalézt spousta starých domečkovitostí) a tou nejdelší cestou jsme se pomaličku vydali vzhůru na nejvyšší horu Českého Středohoří Milešovku. Trasa byla dlouhá 2,6 km a stoupání činilo 446 metrů. Bylo to vpravdě náročné, u rozcestí s hromadami šutrů už jsem si musela hlodnout do cukrů, ale vylezli jsme až na vrchol.