Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Po všech cestách i necestách, akcích, fotografování svatováclavské šermířské scény a stěhování nábytku vol.24680646 jsem se šla na chvíli regeneračně projít po hřbitově, kde byl v neděli opravdu klid. Slunce svítilo skrze listí stromů, které se již začínají převlékat do podzimních barev. Z prastarých košatých stromů padaly kaštany a bombardovaly okolí.
Ponořila jsem se do křovin a tam, kde minule vykukovaly jen zelené lístečky už kvetou sněženky. Šla jsem také obhlédnout místo, kde dříve bývala studánka, ale v dolíku pod trubkou je stále sucho. Ptactvo se předhánělo v hlasitosti. Strávila jsem na louce asi půlhodinu než jsem se vypravila na zpáteční cestu. Bylo příjemné teplo, dokonce bych řekla, že aspoň patnáct stupňů. V lese a na louce úplná paráda.
Oproti minulé cestě skrze zamlžený a zmrzlý les se hodně změnilo. Dokonce bylo takové teplo, že jsem chvíli slackovala na fotolouce. Místo sesle jsem použila batoh a zatímco kamera natáčela, pořizovala jsem si svůj již druhý letošní spálený xicht. Ale bylo to fajn, nad hlavou lítali dravci, v listí se klubaly první jarní květiny a zahlédla jsem i zbloudilého motýla a pěkně huňatého zajíce.
Pěkně jsem se na kopci zrušila a to jsem si šla udělat jen pár snímků zimy, sněhu, jehliček námrazy na větvích stromů a lesa v mlhách.
Nepravidelně si chodívám procvičit šunky a fotooko do zdejších hvozdů, a tak můžu vyhlásit, že se stromy už oficiálně barví do podzimních odstínů žlutozelené, temně rudé i oranžové. Mezi stromy pak pobíhají srnky, lesáci a po zemi hopká rozličné ptactvo.
Na svých výzkumných cestách do zdejších temných a hlubokých lesů, suťovisk a křovin jsem objevila konkurenta našim přerostlým syčákům a také pěknou černou veverku. Zrovna jsem chroupala sušenku, veverka si v tlamě nesla ořech, tak jsme na sebe chvíli čučely než odhopkala v dál.
Od kuropění pršelo, po kopci se převaloval opar, mraky a vůbec to nevypadalo, že by se mělo počasí zlepšit. Paráda! Takže jsem si sbalila obvyklé propriety a pláštěnku navíc a s nadšením jsem se vrhla na pomalý výstup do vyhlídkových končin.
Odteleportovala jsem se z civilizace. Po stezce mezi poli a loukami jsem došla ke stromořadu, kde jsme kdysi natáčeli parodie na Painkillera, minula jsem malý zahradní domeček s dobovými nápisy, vyschlou studánku a na křižovatce jsem se vydala doprava, okolo kamenné ruiny, krmítka a dalšího natáčecího placu do lesů.