Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Oproti minulé cestě skrze zamlžený a zmrzlý les se hodně změnilo. Dokonce bylo takové teplo, že jsem chvíli slackovala na fotolouce. Místo sesle jsem použila batoh a zatímco kamera natáčela, pořizovala jsem si svůj již druhý letošní spálený xicht. Ale bylo to fajn, nad hlavou lítali dravci, v listí se klubaly první jarní květiny a zahlédla jsem i zbloudilého motýla a pěkně huňatého zajíce.
Pěkně jsem se na kopci zrušila a to jsem si šla udělat jen pár snímků zimy, sněhu, jehliček námrazy na větvích stromů a lesa v mlhách.
Nepravidelně si chodívám procvičit šunky a fotooko do zdejších hvozdů, a tak můžu vyhlásit, že se stromy už oficiálně barví do podzimních odstínů žlutozelené, temně rudé i oranžové. Mezi stromy pak pobíhají srnky, lesáci a po zemi hopká rozličné ptactvo.
Na svých výzkumných cestách do zdejších temných a hlubokých lesů, suťovisk a křovin jsem objevila konkurenta našim přerostlým syčákům a také pěknou černou veverku. Zrovna jsem chroupala sušenku, veverka si v tlamě nesla ořech, tak jsme na sebe chvíli čučely než odhopkala v dál.
Od kuropění pršelo, po kopci se převaloval opar, mraky a vůbec to nevypadalo, že by se mělo počasí zlepšit. Paráda! Takže jsem si sbalila obvyklé propriety a pláštěnku navíc a s nadšením jsem se vrhla na pomalý výstup do vyhlídkových končin.
Odteleportovala jsem se z civilizace. Po stezce mezi poli a loukami jsem došla ke stromořadu, kde jsme kdysi natáčeli parodie na Painkillera, minula jsem malý zahradní domeček s dobovými nápisy, vyschlou studánku a na křižovatce jsem se vydala doprava, okolo kamenné ruiny, krmítka a dalšího natáčecího placu do lesů.
V květnu už panuje všude ukrutné horko, avšak ve skalních rozsedlinách a v roklích hustých lesů mezi Starými Splavy a obcí Hradčany lze nalézt kýžený chládek. Hradčanské skály jsou chráněné už od roku 1933 a kromě několika polomů a oplocenek nabízí procházku temným hvozdem.
Vypravila jsem se na krátkou procházku do hustolesů za bažinami. Celou dobu pršelo, takže nikde nebylo ani živáčka. V lese začal houstnout opar a vznášel se mezi stromy. Sem tam se ozvalo zapraskání větviček. Na vysokých skalách rostou mohutná stromiska, jejichž kmeny neobejmou ani dva lidé, kamení je pokryto hustou vrstvou lišejníku a všudypřítomný mech svítí svou jasnou zelení.