Mlhy nad Středohořím

Dnešní epické nebe nebylo zprvu vůbec jisté. Vyrazili jsme na tradiční procházku do lesa, v němž se zhusta převalovala mlha. A v jedné části za několikerou zatáčkou se lehce vyjasnilo, vykoukly vrcholky kopců. Spáchala jsem audiovizuální záznam. Fičel vítr, takže nahoře mi to cukalo kamerou, ale pár několikaminutových záznamů jsem dala. Byla to nádhera. Nebe hrálo barvami, od nejtemnějších stínů po žhavé sluneční paprsky. Počasí pokaždé připraví jinou podívanou a když máme štěstí, tak se na to můžeme i mrknout.

Pokračovat ve čtení „Mlhy nad Středohořím“

Cestou necestou, bahnem a závějí

No dobrá, s tou závějí to trochu přeháním. Představte si vrstvu rozbředlého sněhu a pod ním vrstvu bahna – a takhle ta cesta vypadá po celé své délce. Složitější to bylo nahoru než dolů. Jak už to tak občas bývá. Cestou se ještě pěkně rozpršelo, takže jsem si docela vážně říkala, že to otočím. Nakonec jsem to neudělala a vylezla jsem jak na skalní vyhlídku, tak na vrch Lovoš, z něhož byl hezký pohled do dálav.

Pokračovat ve čtení „Cestou necestou, bahnem a závějí“

Zima na Cimburku

Vyšlo asi milion okolností, poštěstilo se a já jsem se zase vypravila na Slovač. Koncem týdne, když už mi končil pobyt, jsme s Ritterem uvažovali, kam se pojedeme podívat a jestli se tam vůbec dostaneme. Pro jistotu pořídil fungl nové sněhové řetězy. Přihodily se nějaké kalamity, a tak by bylo dobré mít je při ruce. Ráda se vracím na mně milá místa, jako jsou hrady a lesy. I vzpomněla jsem si na Cimburk, hezký a romantický hrádek v Chřibech, kde je k vidění vždy něco nového – opraveného a je to fotograficky vděčný objekt, a to v jakémkoliv ročním období.

Pokračovat ve čtení „Zima na Cimburku“

Na Boreč a zpátky

Boreč od Režného Újezdu.

Jak jsem si plánovala, tak jsem se konečně dokopala zajít si na vrch Boreč, který je znám hlavně zimními ventaroly, kdy je u úpatí kopce nasáván studený vzduch a sítí puklin ve skále putuje vzhůru, okolní hornina jej ohřívá, do vzduchu se také dostává vlhkost a v zimě tak můžeme pozorovat unikající páru v několika uměle rozšířených jámách. Čím větší mráz, tím lépe. Pára nahoře tvoří fotogenické ojínění vegetace v okolí. Měly by se zde nacházet i rozličné rostliny a živočichové, kteří využívají ohřátého vzduchu, ale na Borči se dost často vystřídá neskutečné množství lidí a tak netuším, jestli tu ještě něco přežilo.

Pokračovat ve čtení „Na Boreč a zpátky“