Mráčky nad Středohořím

Dnes byla nad Středohořím pěkná podívaná. Paprsky slunce prosvítaly skrze temná mračna, která se valila po obloze. Procházka se protáhla až na vrch Ovčín, kam je to něco kilometrů, ale když už jsem šla okolo, proč bych si nezaskočila na nějakou tu horu. Ledový vítr byl na vrcholu přítomen, takže jsem si děkovala za obvyklé vrstvy, jinak bych tam zmrzla. Dnes je 19. prosince 2021. Jsem zvědavá, jestli bude padat sníh nebo ne.

Pokračovat ve čtení „Mráčky nad Středohořím“

Větrný Ovčín

Po několika letech nepřítomnosti na vrchu Ovčín jsem se rozhodla, že je čas hodit na jeho vrchol očkem. Cestou jsem zahlédla i divokou vesnickou zvířenu, vyfotografovala jsem různé pamětihodnosti, například svatého Václava a taktéž jsem se snažila neodletět, což se mi nakonec podařilo a v některých proláklinách vichr nefoukal. Fukéř byl opravdu mocný a den předtím pokácel něco stromů.

Pokračovat ve čtení „Větrný Ovčín“

Starý židovský hřbitov

Slunce svítilo a jeho paprsky rozzářily nepřeberné množství podzimně oděných stromů. I vypravila jsem se ke starému židovskému hřbitovu, nacházejícímu se nedaleko. Cestou jsem posbírala obrázky křížků a kaple. Kromě několika bažantů, koroptví a kočky jsem nepotkala žádné větší zvíře, které by se mělo potřebu slunit v téměř letním počasí.

Pokračovat ve čtení „Starý židovský hřbitov“

Prosluněný podzim

O víkendu jsem se věnovala bohulibé činnosti odstraňování nánosů alergenů z cizích věcí, tetrisování a přesouvání škatulat, takže jsem vyrazila ven až v pondělí. A bylo opravdu krásně. Vzala jsem to přes hřbitov, kdež listí létá a tvoří se z něj hotové závěje. Okolo sadu, který mezitím stihli vykácet (hmm). Došla jsem až do lesa, kde zatím ještě stále stromy stojí a v němž také pobíhají stáda zvěře (plus jedna lama navíc).

Pokračovat ve čtení „Prosluněný podzim“