Za zamčenými dveřmi

Indy mě pozval na výlet po terezínských zamčených domech, a tak jsem tedy sbalila fototechniku, zimní bundu do terénu a jednoho listopadového odpoledne jsme vyrazili na exkurzi. Dlouhé ztichlé chodby ve vojenské nemocnici byly prozářené zapadajícím podzimním sluncem. Zatímco v kinosále už se šeřilo a na půdách panovala úplná tma, protkaná paprsky, prodírajícími se malými okny.

Pokračovat ve čtení „Za zamčenými dveřmi“

Přes 100 let opuštěný dvůr

Jednoho horkého letního dne jsme se zase vypravili na výlet doprostřed pustiny. Cestou v údolí jsme minuli vysychající rybníčky. Z lesa nad nimi se ozývalo nějaké velké zvíře, možná že to byl zubr. Jednou jsme ho viděli u krmítek a pak už se tam nikdy žádný nezapomněl. U rybníčků na kopci stojí zbytky menšího dvora a o kus cesty dále se nachází větší dvůr, k němuž vedou cesty z hlubokých roklí.

Pokračovat ve čtení „Přes 100 let opuštěný dvůr“