Za zamčenými dveřmi

Indy mě pozval na výlet po terezínských zamčených domech, a tak jsem tedy sbalila fototechniku, zimní bundu do terénu a jednoho listopadového odpoledne jsme vyrazili na exkurzi. Dlouhé ztichlé chodby ve vojenské nemocnici byly prozářené zapadajícím podzimním sluncem. Zatímco v kinosále už se šeřilo a na půdách panovala úplná tma, protkaná paprsky, prodírajícími se malými okny.

Pokračovat ve čtení „Za zamčenými dveřmi“

Přes 100 let opuštěný dvůr

Jednoho horkého letního dne jsme se zase vypravili na výlet doprostřed pustiny. Cestou v údolí jsme minuli vysychající rybníčky. Z lesa nad nimi se ozývalo nějaké velké zvíře, možná že to byl zubr. Jednou jsme ho viděli u krmítek a pak už se tam nikdy žádný nezapomněl. U rybníčků na kopci stojí zbytky menšího dvora a o kus cesty dále se nachází větší dvůr, k němuž vedou cesty z hlubokých roklí.

Pokračovat ve čtení „Přes 100 let opuštěný dvůr“

Malá lesní zahrada

Prvního května jsme si po robotování na baráku a následných čarodějnicích s Indym udělali výlet do lesů v Ralsku. Do jedné z mnoha vylidněných vesnic, po nichž zbývá pramálo staveb. Většinou jen sklepení, nebezpečné studny a zbytky zdí z pískovcových kvádrů. Přes rozpadlé zídky leží kmeny stromů, které spadly už dávno a na jejich povrchu raší mechy, kapradí a kvetou rozličné jarní kytičky, tvoří tak malé fotogenické zahrádky, hodné zvěčnění.

Pokračovat ve čtení „Malá lesní zahrada“

U zeleného jezírka

Obec, kterou jsme zčásti s Indym prošmajdali, je dlouhá téměř jako Lovosice. Je to jedna z těch vísek, co se táhnou údolím a na svazích v délce tři kilometry. Nalezli jsme tu zbytky hospodářských budov, sklepů, nádrží na dešťovou vodu i nějaká ta studna se najde. Jestliže počasí dovolí, podíváme se ještě dále. Co mě zaujalo, byl dům, rozpůlený výjezdem z tankodromu. Celá oblast okolo tohoto domu nese stopy po své vojenské minulosti. Pro opuštěné sklepy je potřeba zajít krapet vedle, poobracet různé větve a případně přehopkat plot obory (najde se zde pár dřevěných přelezů). Různá mechoviště rostou v místech, kde kdysi prosvítalo světlo skrze okna hospodářských usedlostí..

Pokračovat ve čtení „U zeleného jezírka“

Jak nás chtěli sežrat komáři

Po úštěckém historickém jarmarku jsme zamířili zase po nějaké (dlouhé) době do lesů v bývalém vojenském prostoru. Čirou náhodou jsem s sebou táhla sklíčko a taktéž svítilo slunce, takže jsem místy bloumala po lese, lámala si hnáty na kamenech z domů a zídek a máchala okolo sebe neustále rukama, protože jakmile jsem se pozastavila, abych zmáčkla spoušť, okamžitě si na mě sedlo hejno vyhladovělých komárů.

Pokračovat ve čtení „Jak nás chtěli sežrat komáři“