Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Z opuštěného a rozpadlého statku lze sejít roklí do vesnice nebo jít přes pole až k silnici. Onoho lednového dne foukal ledový vítr, z dálky přes kopečky přinášel tmavou hradbu mraků, z nichž lilo a krajina postupně mizela v šedi. Na vyvýšenině stojí zbytek obvodové zdi s několika okny, v nichž lze ještě najít zbytky kování. V hromadách cihel a pod vrstvou roští zeje částečně zasypaný sešup do sklepení o několika místnostech.
Na výletě nejenom po sakrálních památkách jedné vísky mrzlo až praštělo. Mlha se převalovala po lesích a loukách po celý den. Slunce sem tam proniklo mléčnou bělobou, aby o sobě dalo vědět, že tam někde nad horizontem je.
V místě bývalé vesnice dnes již roste les. Zahrady zplaněly. Kde stávaly domy, ukazují jen nepatrné hromady suti, zarostlé mechem a trávou. Ze statku zbývá jen pár rozpoznatelných kousků jako je vchod nikam, systém nádrží, do kterého chodí zvířata pít a pár děr do země.
Podzimní les skrývá nejednu zaniklou ves, její sklepy a studny, skalní vytesánky, náhony a nádrže. Když spadne listí, je krásně vidět na základy domů, zbytky zdí a spoustu stop od zvěře.
Jsou dny, kdy jedna jeden a půl litrová láhev na vodu nestačí na krátký odpolední výlet. To si vybavuji, jak jsme ve čtyřicetistupňových vedrech prozkoumávali trosky v okolí letiště. Dnes už v těch místech nic nestojí. Tehdy jsem tahala lahve dvě.
Některých věcí si člověk všimne, až když se zastaví a začne pořádně mžourat okolo sebe a čím více mžourajících očí tím lépe. Díky tomu jsme si všimli, že vytesaných sklípků a jeskyněk je ve skalách mnohem více než jenom ta jedna kdesi za stromy.
Prošla jsem se po starých známých místech v jedné ze zaniklých obcí v bývalém vojenském výcvikovém prostoru, prodrala jsem se přes chroští všeho druhu, smetla nesčetně pavučin a zkroutila si hnáty v nejedné skryté haldě větví, abych si pofotila dávno opuštěné sklepy, chlévy a další zákoutí.
Naposledy jsme se rozhodli být kreativní někdy v roce 2017, když jsme spáchali cosi s názvem Spirits. Strašlivé a strašidelné video stále visí někde na TýTrubce. Tvořivost nás zachvátila i letos (2019) a do příště možná oprášíme nějaké další kousky z larpařského archivu. Masku kostry už nemám, tu před mnoha lety zdědil Hlína pro jednu z rolí na larpu, tak jsem si půjčila tuto pěknou motorkářskou lebčičku. Společně s Alienem a Indym jsme slepili z toho, co dům dal křivou kosu a jali jsme se tvořit snímky.