Jarní květena 2017

Sobota, slunečno. Abych nezakrněla, nabila jsem aku, zapomněla jsem si snížit iso, sbalila jsem si sušenky, natřela se faktorem 30, abych zpátky nedošla v podobě hromádky popela a spíše než na procházku jsem vyrazila na prodíračku roštím a kamzičení po svazích. Nechtěla jsem prošvihnout jaro na zdejších kopcích, kde vždycky kvetou podléšky, fialky prosycují vzduch svou vůní a sem tam se najde i lán sasanek.

Pokračovat ve čtení „Jarní květena 2017“

Slunečný den v zaniklé vesnici

Z vody raší krásně zelené rostlinstvo.

Dnes bylo prostě nádherně. Slunce se odráželo na vodních hladinách tůněk a mokřadů, motýli poletovali nad pastvinami a i když ráno byly krásné tři stupně pod nulou, teplota se během dne vyšplhala téměř ke dvacítce. Jarní květena nesměle vystrkuje lístky, po březích potůčků pobíhají myši a v houštinách poskakují zajíci. V nádrži jsem dokonce potkala plovatku bahenní, nemýlím-li se. Někteří jedinci se plavili nohou vzhůru, jiní ještě podřimovali na větvičkách a na řasách. A hlavně, nikdo se tu nemotal. Byl klid, ticho, jen ta příroda.. a zbytky vísky, již mnohokráte prošmajdané.

Pokračovat ve čtení „Slunečný den v zaniklé vesnici“