Lesy v Dubí

Zajeli jsme se podívat do Dubí do lesů, k rybníku a ke kostelu. Osvěžit si zapadlé vzpomínky a lehce promrznout během aprílového počasí. Sníh jsem zase viděla jen z dálky, ležel na úplném vrcholu kopců a sem tam i něco spadlo, spíš ale pršelo, místy déšť nabýval sněhových tvarů, aby jej záhy vystřídalo svítící slunce.

Pokračovat ve čtení „Lesy v Dubí“

Lesní mechoviště

Vlezli jsme s Indym do lesů. Mám k tomu také pár obrázků lesních detailů rozličných mikrozahrádek na kmenech stromů, spoustu mechu, hub a lišejníků. Taktéž lány bledulí, které jsem se snažila zvěčnit mezi kravinci. Mechy dostaly napít, takže se začaly pěkně zelenat. Na rozpadlých zbytcích zdí jich rostou celé koberce, obepínají také mrtvé kmeny stromů.

Pokračovat ve čtení „Lesní mechoviště“

Prosincová procházka na Ovčín

Vlevo se nachází cíl cesty.

Bývala bych vyrazila už v pátek, ale celý den jsme čekali, než dovezou nábytek a jen jsem mlsně koukala z okna. Po vichřici by bylo bývalo vidět do dálav ostřeji než dnes. Na Lovoš jsem vás vzala už v předchozích postech. Tentokrát jsem se vypravila na Ovčín, přes pole, okolo vodníka směrem ke Košťálovu. Z cesty jsem to krosla k hřebeni, po kterém jsem se vyškrábala kamzičí stezkou až na vršek kopce. Nedoporučuji po dešti. Krpál je to vskutku krpálovitý a nahoře stále roste ono husté křovisko. Určitě sem z téhle strany chodí hlavně zvěř (a Trin).

Pokračovat ve čtení „Prosincová procházka na Ovčín“

Podzim v lesích

Malý houbový svět na pařezu.

Vyrazili jsme do lesů ve vísce, v níž už jsme se dříve pozastavovali. Celý den panovalo trochu ponuré šero, v němž doslova zářily podzimně zbarvené stromy, mech se zelenal a všude vládl klid. Navštívili jsme ruiny.. erm, hromadu suti z kostela, prošli jsme se stromořadem až na hráz rybníka, a pak jsme zabloudili roklinami kamsi k dalším sklípkům, z nichž jeden vypadal jako poustevna, i výklenek na svatý obrázek tu byl. Na skále ležel zlatavý koberec z listí.

Pokračovat ve čtení „Podzim v lesích“