Kingdom Come: Deliverance

Po prvních 91 hodinách hraní už mohu směle prohlásit, že se Kingdom Come od studia Warhorse povedl. Jeho vývoj jsem sledovala jen koutkem oka, občas jsem zahlédla Weekly Torch, ale jinak jsem to nechala běžet. Když jsem pak měla možnost si hru vyzkoušet, zakysla jsem u ní na mnoho nocí, podobně jako u Zaklínače. S tím to bylo ale o dost jednodušší, protože jsem ty reálie znala a těšila se na ně, jak malé děcko.

Pokračovat ve čtení „Kingdom Come: Deliverance“

The Witcher 3: Wild Hunt

Tohle bude další osobní óda na počítačovou hru, dávám vám tedy tento mikroskopický prostor vyklidit pole a jít si vrčet do temného kouta. Když bylo oznámeno, že bude vydán třetí herní Zaklínač, probral se ve mně drak a určil, že tu hru musím mít i kdybych měla prodat zkamenělá játra nepřítelova na černém trhu. Málokdy mě něco inspiruje k šetření kreditů natolik, aby se nerozkutálely při prvním pohledu na nějakou oduševnělou potřebnost (támhleten stejk musím sežrat, tuhle knížku si musím koupit atakdále).

Pokračovat ve čtení „The Witcher 3: Wild Hunt“

The Witcher 2: Assassins of Kings

Beruška, nemá ani potuchy, co je kolem za hukot.

Zaklínač, věčně zachmuřený bojovník a lidmi opovrhovaný mutant, vychovaný a vycvičený zabíjet monstra, kterému však byly ponechány lidské city a to ho rve na kusy, protože ve zmítaném světě, v obraze té nejzkaženější reality, plné násilí a rasismu (jako doma), musí často volit mezi zrůdami lidskými a zrůdami, vzniknuvšími při konjunkci sfér, nepřirozenou mutací. Sám je částečně jedno z monster a sám se velice často staví na stranu utiskovaných, což jej nesmírně vyčerpává. Možná poslední rytíř beze zbroje, vždy ochoten pomoci tvorům i lidem v nesnázích. Napájí se smrtícími dryjáky, aby posílil své reflexy, používá nižší magii, aby s pomocí zaklínačských znamení pomohl štěstěně v boji přiklonit se na jeho stranu. Velice často bývá po zásluze potrestán hloupou lůzou, arogantním pánem nebo svými vlastními chybami, které ho kolikrát stály téměř život, přesto jde dál, kvůli svým milovaným, pohání ho touha odhalit svou minulost i touha setkat se s tou, kterou ztratil, s Yennefer.

Pokračovat ve čtení „The Witcher 2: Assassins of Kings“

Knights of the Old Republic

Některá místa jsou opravdu nádherná.

Staré Hvězdné války mám moc ráda. Trochu z nostalgie, protože jsem se na epizody IV – VI dívala už jako malý capart, zčásti možná proto, že jsou to příběhy z úplně jiného světa, v nichž bojují rytíři řádu Jedi s temnými pány Sithy v tajemných koutech fascinujícího vesmíru. A třebaže hra vyšla již v roce 2003, i o sedm let později mi nabídla příjemný herní zážitek, akční role-play, umožňující postavičku cepovat do vysněného mistra Síly a bojového umění s dual-bladed lightsaberem.

Pokračovat ve čtení „Knights of the Old Republic“

The Witcher

Libová hůrka.

Dozaklínala jsem. 50 (kecy v kleci, už je to 112) hodin v kůži zaklínače Geralta z Rivie pro mě bylo příjemným zpestřením vánočního období. Zapařila jsem si jako o život. Jsou v tom sice započítány i pauzy na svačinu, reloady a pár návratů ke starším uloženým pozicím, to když jsem se rozhodla, že situaci budu řešit jinak, ale i tak se herní doba blíží příjemné cifře. Můj osobní rekord je 12 hodin a 24 minut lítých bojů.

Pokračovat ve čtení „The Witcher“

Fallout 3

Fallout 3.

Postapokalyptická témata jsou svým vlastním způsobem vcelku přitažlivá. Jen si to představte. Celosvětová katastrofa, která z povrchu planety smete převážnou část lidstva. Ať už v důsledku atomové války nebo napadení neznámým virem, přeživší se začínají dělit mezi ty, kteří zmutují a mezi ty, kteří vydrží a v rámci své lidskosti se probíjí pustinou bez života. Ulice jsou prázdné a z rozpadajících se budov mnohdy nepoznáte, k čemu sloužily. Všechno pokrývá koroze, trosky, prach a rozklad, vše následek čínsko-amerického konfliktu. Jen občas můžete nalézt dekády staré hlasové záznamy, které vám přiblíží hrůzyplný osud vám neznámých lidí. Když budete procházet světem Falloutu, všechno to na vás padne.

Pokračovat ve čtení „Fallout 3“