Trin's personal website about photography, urbex, nature, events, drawings and PC games.
Od poslední rozvodněné návštěvy Pekla uběhla už nějaká voda. Tehdy v údolí téměř nikdo nebyl. Tentokrát zde byli úplně všichni. Voda klesla a my jsme to vzali zeširoka, roklemi, kde se původně nacházela bažina a teď je to tam jak u Suchánků. Obešli jsme zadní trakty pod viaduktem a vtrhli jsme do Pekla.
Národní přírodní památka Peklo je krásné skalnaté údolí, jímž protéká Robečský potok, toho času plný až po okraj. Pod skalami vyvěrají prameny a mnohdy křižují cestu. Jsou zde nové chodníky i mostky. Část údolí je však uzavřena z důvodů řícení skal.
Nedaleko hranic s Německem leží ztracené skalnaté údolí, na jehož dně stával dřevěný hostinec, který byl opuštěn v roce 1945. Údolím se line mechem a kapradím zarostlé koryto potoka, které se plní jen po delších deštích a putuje dál do Labe. Na skále je ještě patrná část nápisu a kapradí již zakrylo pískovcové základy stavby.
Před koncem roku 2019 jsme zavítali do pustiny nedaleko Dřevčic, Čertovou roklí, toho času vykácenou, jsme došli ke mlýnu a vyšplhali jsme k Chudému hrádku, jehož kamenné zdivo se tyčí na skalním ostrohu vysoko nad roklí s mlýnem. Minuli jsme plácek před hradem, který kdysi dávno sloužil jako bojová aréna a vystoupali jsme na rozlehlou louku, ze tří stran sevřenou lesem a hlubokými stržemi.
V květnu už panuje všude ukrutné horko, avšak ve skalních rozsedlinách a v roklích hustých lesů mezi Starými Splavy a obcí Hradčany lze nalézt kýžený chládek. Hradčanské skály jsou chráněné už od roku 1933 a kromě několika polomů a oplocenek nabízí procházku temným hvozdem.