Procházka po hrázi

Na přehradě nádrže Sĺňava na řece Váh, jsme se byli projít dvakrát. První procházka se nesla ve znamení silného nárazového vichru, který mi z ruky rval přístroje a málem mě odnesl v dál, kdyby mě nedrželi :D a druhá procházka zase byla krásně prosluněná, kdy vítr trochu polevil, takže už jsem si nemusela dávat do kapes šutry.

Pokračovat ve čtení „Procházka po hrázi“

Industriální procházka po břehu Labe

Výhybka.

Dnes jsem se potřebovala vydupat, nehledě na počasí (šedivo, sněhavo) a napadlo mě jít se projít po břehu Labe kam až ploty a zdi dovolí. Došla jsem do přístavu pro nákladky a ke zdymadlům, kde jsem potkala velkého hlodavce, který tam zrovna žmoulal větvičku. Vzal do zaječích, ale podařilo se mi duchapřítomně cvaknout akční foto (čti mazaninu), ze kterého není moc poznat o koho jde, každopádně chlupáč je machr, že si žije přímo u chemičky a snad ho tam moc neotravují. Nikdo na mě odnikud nevyběhl, a tak jsem ještě típla obrázky každé blbosti, kterou jsem potkala a vysoké červené budovy, která může zalahodit industriálnímu oku. Sněžení nepolevovalo, a tak jsem se v už trochu sněhulákovité podobě odvalila pryč.

Pokračovat ve čtení „Industriální procházka po břehu Labe“

Krátké zastavení u hotelu Slovan

Jak to asi vypadá uvnitř.

Hotel se tyčí jako nějaký palác v rozlehlém parku u řeky. Teď v zimě, kdy je vše šedivé, vyniká svou pochmurností. Hrozně ráda bych od něho měla klíče. Přijde mi hodně zajímavý a ráda bych ho nafotila, tak jako jiné destinace, ale víte jak to je.. Mlsně jsme jej obešli, trochu omrzli při břehu řeky, pletli se zpravodajskému štábu před kameru (no kdo je tam mohl tušit) a i když tento kout nezáří turisticky přívětivými barvami a načančaností, má své rozpadlé kouzlo pro nás ostatní.

Pokračovat ve čtení „Krátké zastavení u hotelu Slovan“

Jiná tvář města

Komín.

Jedno krásné únorové odpoledne mě přepadla nálada vystrčit nos z temné kobky, vzít si mini foťák do kapsičky a trochu se projít po městě. Vyrazila jsem k řece a k zámečku, žblunc svítil jakoby v příslibu vzdáleného jara. Než jsem došla k zámečku, přihnala se sem oblačnost a ochladilo se. Avšak nedalo mi to a šla jsem pořád dál a dál, zkoumat starou tvář města, která se skrývá v tajemných a neokoukaných koutech.

Pokračovat ve čtení „Jiná tvář města“