Milověci 2018

Možná že s milověcmi letos trochu předbíhám událostem, ale myslím si, že decentní hromádka fotografií různých velikostí a jeden print na plastové desce pro můj rozpočet docela postačí. Věnovala jsem vrchní část jedné ze stěn galerii a připojila jsem printy od fotografa, se kterým jsem byla na výletě v podzemní továrně.

Pokračovat ve čtení „Milověci 2018“

O urbexu

Koláž z mých urbexových snímků.

O pomíjivosti všeho, stvořeného rukou člověka, o blednoucí paměti, mizející kráse, o nevypovězených příbězích lidí, jejichž černobílé fotografie pohlcuje prach a plíseň. O svému osudu zanechaných stavbách, na něž nikdo nemá čas ani peníze. O prázdných oknech, za nimiž kdysi svítilo světlo petrolejky. O zhroucených zdech, pod kterými se ještě skrývají sklepení, o umu starých stavitelů. O tom všem je urbex.

Pokračovat ve čtení „O urbexu“

Skorolistopadové opékání a jiná světlíška

Svíčka, plamének pro někoho.

Mám tu pár náladovek (doslova), které jsem nasbírala během podzimu. Vždy když nastanou podzimní mlhy a tma je téměř neustále, sluníčko nepovystrčí nos, mám náladu zapálit svíci, třeba pro někoho nebo jen tak. Pár mi jich voní v mém skladišti (skříň, ve které je snad úplně všechno, od dřevěných mečů, larp ohadrů, goth ohadrů a detektor hadrů, přes batohy, helmy až po bedny s šutrama a nářadím), takže když přijde jejich čas, vytáhnu jednu z nich, no a nakonec z ní zbyde ještě korýtko na chlast :), taková blbůstka.

Pokračovat ve čtení „Skorolistopadové opékání a jiná světlíška“

Naposloucháno

Dělat posty z odkazů na YouTube, kde příspěvky mizí jako pára nad hrncem pod tíhou claimů a nálad uživatelů, se asi nemusí zrovna dvakrát vyplatit, ale ráda bych si sem umístila pár svých oblíbených epických songů a soundtracků. Mám ráda filmovou hudbu a i mnohý podškrab z počítačových her stojí za přehrávání stále dokola (mává na Skyrim a Witchera). Takže tu jsou.. tedy pár z nich.

Pokračovat ve čtení „Naposloucháno“

Zápisek mimo smysly 2010

Unfinished highway.

Cesta, protkaná střípky osudů těch, co už nejsou, omývaná myšlenkami těch, kteří tu zůstali na kratičkou chvíli. Paprsek slunce, lámající se na tisíce barev v rozbitém okně, maluje pomíjivé obrazy posledního odpoledne. Bílé kvítky střídmě rostou při kamenné zídce, obraceje osamělé tváře k modrému nebi. Jako by si žily v jiném světě, v němž jejich krása přetrvá kruté ostny zimy a bezohledné kroky smutných poutníků.

Pokračovat ve čtení „Zápisek mimo smysly 2010“