Trin's personal website about photography, urbex, nature, events, drawings and PC games.
Desetikilometrovou procházku k rozpadlé hájovně a zpátky jsme si dali dvakrát. Cestou jsem zdokumentovala stav zaniklých věcí od jeskyně na křižovatce cest, přes mlýnský náhon, opuštěný dvůr se stromořadím až po trosky samoty s několika skalními sklípky, toho času hojně obývanými hejny komárů.
Ruiny hájovny pod horou jsou ukryté pod vzrostlými velikány. Zánik proběhl pravděpodobně po roce 1945 jako ve spoustě jiných míst. Zbylo jen pár okének a necelé stěny domu. Sklepení je ještě přístupné, ale je vidět, že mu kořenový systém stromu nijak zvlášť neprospěl a nebude dlouho trvat a stěna tunelu se provalí dovnitř.
Rozpadající se víska na větrné hůrce byla úžasné místo. Z nějakého důvodu se mi zde hodně líbilo, i když mě obklopovala minulost, kterou už asi pamatuje jen málokdo. Ačkoliv mnohé – dnes zaniklé obce mají kořeny hluboko ve čtrnáctém století, na jejich kostech se prohání jen prach a ve stínech poletují netopýři.
Lesní cesty nás zavedly k opuštěnému dvoru a do zaniklé vesnice pod vrcholem větrné hůrky. Ze dvora zbylo ještě dost stěn i ohromných stromů. Ze zaniklé vesničky pak pár místností a studní se staletým velikánem na křižovatce.
Zaniklá víska, kterou jsem naposledy proslajdovala za deště (a několikráte předtím), byla zalitá sluncem, ptáci zpívali a jeleni a daňci poskakovali po lesích.