Trin's personal website about explorations, nature, events and PC games.
V roce 1930 měla tato zaniklá víska okolo 60 domů. Co z nich dnes zbylo? Chlévy, tesané do pískovcových skal a nějaké ty sklípky a studny. V údolí se nacházelo několik rybníčků a dodnes tam v bažinách žijí zmije. Cesta na místo byla dlouhá a než jsem se doteleportovala ke skále, v níž se nacházelo několik místností vedle sebe, už se odpoledne překlopilo na večerní stranu.
Na skok v tunelech. Naše cesty vedly přes jistý antik a tak bylo záhodno spojit to i s jiným výletem, když už se jede oním směrem. Nakoukli jsme do starých dobrých podzemních nádrží. Zde jsme se tentokráte příliš nezdržovali, protože jsme se uondali na dlouhatánském výletě, kde jsme toho z přírody viděli hodně.
V bývalé vesničce na větrné hoře je poměrně klid. Už i tady v březnu 2021 kvetly některé rostliny a sníh už téměř všechen roztál. Jen pár zbytků se drželo ve stínech pod vysílačem. Naposledy jsme se tu zastavili, když zde fičel vichr a všude ležel sníh. Tentokrát bylo jarně a teplota se vyšplhala na dvacet stupňů.
Naskytla se příležitost prozkoumat zaniklou poustevnu z druhé poloviny osmnáctého století, nacházející se v opuštěném skalnatém údolí uprostřed lesů. Toho času na zemi ještě ležela hutná vrstva sněhu a ačkoliv po ránu lesy halila mlha, později vysvitlo slunce a vykouzlilo krásné paprsky, protínající porost. Poustevna sestává ze tří místnostní, studánky a ochranného valu.
Poslední výlet před odjezdem a uzavírkou cest se odehrál v ještě stále zasněženém údolí, kde jsem zdokumentovala aktuální stav některých skalních vytesánků, přepočítala jsem chrupkající netopýry a při vší únavě si na chvíli sedla pod strom a četla si Sherlocka. Navzdory všemu bylo tak půl hodiny příjemně teplo a ptáci zpívali ve křoví.