Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Zaniklá osada s loveckým zámečkem v dnešních časech nabízí pouze pár sklepení, skalní kapli a informační cedulky s historií místa. My jsme se sem vypravili poslední den pobytu v severních krajích. Předešlou noc silně pršelo, pršet začalo už při návštěvě opuštěného statku. Na zemi ležely zmrzlé krupky a všem nám omrzaly nosy.
Z opuštěného a rozpadlého statku lze sejít roklí do vesnice nebo jít přes pole až k silnici. Onoho lednového dne foukal ledový vítr, z dálky přes kopečky přinášel tmavou hradbu mraků, z nichž lilo a krajina postupně mizela v šedi. Na vyvýšenině stojí zbytek obvodové zdi s několika okny, v nichž lze ještě najít zbytky kování. V hromadách cihel a pod vrstvou roští zeje částečně zasypaný sešup do sklepení o několika místnostech.
Prvního ledna jsme se vypravili do nedaleké vsi k linii lehkého opevnění. Již jsme prozkoumali řopíky za kopcem, kde jsme se tenkrát našmajdali kilometrů, tak jsme si řekli, že bychom se podívali i o kus dál.
Návštěvu zaniklého dvora, který svého času sloužil také k chovu koní pro armádu, jsme vzali zeširoka, velkým obloukem okolo luk a lesů. Navraceli jsme se přes malý kopec, na jehož vrcholu jsme narazili na pozorovatelnu, která byla dosud skrytá našim zrakům.
Jenom na skok jsme se pozastavili u rozpadajícího se vojenského městečka, jenž mělo tu smůlu, že ho po odchodu vojsk nikdo nepotřeboval a dnes je z něj již jen hromada suti, skládka a sem tam nějaká budova.
V neděli 25. srpna 2019 jsme se vypravili na dalekou cestu až za Plzeň do kaolinového dolu v Nevřeni, který byl nedávno oficiálně zpřístupněn veřejnosti. Ložisko Orlík bylo odkryto v roce 1858 a těžba kaolinu pro výrobu porcelánu započala v roce 1870 a skončila v roce 1897. Dodnes se v podzemí nacházejí ručně tesané prostory, místy vysoké až dvanáct metrů. Stěny jsou očouzené kahany a mnohá zákoutí zdobí lidová tvořivost z přítomného jílu.
Po exkurzi v pevnostním podzemí Terezína jsme dostali tip na další zajímavé místo, o kterém jsme už nějakou dobu cosi tušili, ale dosud jsme se mu tak nevěnovali. Také nastalo výroční pofňukávání nad fotkami ze zavřené podzemní továrny. Těch několik událostí nás konečně postrčilo k tomu, abychom si telefonicky zabookovali místa na výpravě po podzemních komplexech bývalé letecké továrny pro válečnou výrobu.
Prošli jsem se po dosud nenavštívené zaniklé vesnici, poobraceli jsme pár listů a objevili pár sklípků, několik děr do země, skladiště plynových masek i nějaké ty základy domů. Jediná budova, která ještě měla alespoň trochu tvar, byla po sovětech, ale v jedné části se ukázaly klasické pískovcové kvádry původní stavby.