Trin's personal website about photography, urbex, nature, events, drawings and PC games.
Naskytla se příležitost prozkoumat zaniklou poustevnu z druhé poloviny osmnáctého století, nacházející se v opuštěném skalnatém údolí uprostřed lesů. Toho času na zemi ještě ležela hutná vrstva sněhu a ačkoliv po ránu lesy halila mlha, později vysvitlo slunce a vykouzlilo krásné paprsky, protínající porost. Poustevna sestává ze tří místnostní, studánky a ochranného valu.
Poslední výlet před odjezdem a uzavírkou cest se odehrál v ještě stále zasněženém údolí, kde jsem zdokumentovala aktuální stav některých skalních vytesánků, přepočítala jsem chrupkající netopýry a při vší únavě si na chvíli sedla pod strom a četla si Sherlocka. Navzdory všemu bylo tak půl hodiny příjemně teplo a ptáci zpívali ve křoví.
Válí se mi tu pár opuštěností z cest napříč rokem 2020. Jde o drobné stavby nebo příliš rozpadlé domy než aby v nich bylo něco zajímavého. Natáčela jsem stylem „průchod budovou“, odkud jsem střihla pár rozklepaných pohledů do vypleněných místností.
První den našich masochistických výprav se nesl v duchu dlouhé procházky. Přesunuli jsme se do bývalého vojenského prostoru a vypravili jsme se do jedné ze zaniklých vesnic omrknout stav věcí. U cest jsou vysázené nové aleje a jeleni nebyli doma.
Stav zvěře dostatečný. Humanoidů zero. Deště a mlhy snad až příliš. Procházka po hřebeni k zaniklé samotě a zpátky byla opravdu luxusní a značně zabahněná. Zmokli jsme a v podobném duchu to tak bylo každý další den, strávený v lesích.