Slunce osvětlovalo koruny stromů, jejichž listy se pozvolna proměňují do podzimních odstínů. Vítr šuměl ve větvích, nad krajinou se sbírala oblačnost a po cestách pobíhali zajíci.
Procházka podzimním lesem
Za kopec až ke kapličce
A nazpátek aneb v rámci rozhýbávání humanoida dochází k mírným masochismům, i když jsem si říkala, že to vezmu zvolna, dokud se neozval ten vnitřní hlásek ‚a ještě tamhle za roh a rovnou za drobnými památkami, proč ne‘. To mi takhle radí, kam ještě nahlédnout, ale pak už mlčí, když po něm chci vysvětlit, jak se mám s těmi květáky až na zem doplazit zpátky.
Procházka pozdním létem
Na chvíli jsem nahlédla do exteriérů, abych se rozhýbala. Odpoledne k večeru bylo venku teplo, motýli poletovali z květiny na květinu a shluky rudých šípků svítily na tenkých větvičkách křovin.
Hřbitov a skalnaté údolí
Vypravili jsme se do malebné české vísky na skalnatém návrší, prohlédli jsme si zdejší starý hřbitůvek, pár sakrálních památek a prošli jsme se hlubokým skalnatým údolím v okolí. Krásné místo.
Dva krátké hupy pod kopec
Dvakrát jsme se prošli okolo Lovoše, nejprve večer a pak další den před tím, než se zase definitivně zatáhla obloha. Fotografií jsem udělala jen poskrovnu, ale objevila jsem hraniční kámen a také nějaké dobové střepy, které jsem umístila zpět pod vrstvu hlíny, aby silné sklo nenadělalo nějaké škody.