Trin's personal website about photography, urbex, nature, events, drawings and PC games.
Strávili jsme celý den v Dubí, v lesích. Navštívili jsme stěžejní místa jako je Paraple, kaplička, loučky, pramen, šli jsme tam a pak zase nazpátek, rybník, kostel, bývalé skokanské můstky a podívali jsme se k myslivně Barvář. Zde se již setmělo a začalo pršet, takže jsme dál nepokračovali. Okolo chalupy jsme se pak vrátili k lázním a odteleportovali se domů.
Zajeli jsme se podívat do Dubí do lesů, k rybníku a ke kostelu. Osvěžit si zapadlé vzpomínky a lehce promrznout během aprílového počasí. Sníh jsem zase viděla jen z dálky, ležel na úplném vrcholu kopců a sem tam i něco spadlo, spíš ale pršelo, místy déšť nabýval sněhových tvarů, aby jej záhy vystřídalo svítící slunce.
Předvánoční procházka sychravým zimním lesem v okolí Opárenského údolí (pro mě za „kopcem“). Členové výpravy hlásili, že spatřili stádo jelenů a srnek tam, kde jsme je viděli i před rokem. I letos krajina neoplývala sněhem, na nebi letěla jedna duchna za druhou. Hrad i nadále tiše stál na kopci nad tratí, zde se nic nezměnilo, křoví je stále stejně husté a pří výstupu ke křížku začalo pršet.
V podvečer jsme se vypravili na menší procházku po Opárenském údolí, kterým se klikatí potok. Cestou lze potkat i sochu vodníka, když se pozorně rozhlédneme. Nakonec jsme na parkovišti byli jediní dobrodruhové. Parádní oddychovka.
Krátká procházka do chladného Opárenského údolí se vydařila. Údolím se klikatí potok a také železnice s množstvím průchodů a viaduktů. Tentokrát jsme se vydali opačným směrem, tedy ke kempu Jordán, kam přesunuli morový kámen z nedalekého břehu. Už tam asi pár let stojí, je fakt, že jsem tímto směrem dlouho nešla a pokud ano, tak okolo tunelů pod železnicí.
Zádielska tiesňava je údolí za malou stejnojmennou obcí, kterým protéká bystřina Blatnica. Nakoukla jsem jen za okraj, protože čas odjezdu ze Slovenského krasu nastal už dávno (ještě jsem stihla vylézt na jeden vyhořelý a rekonstruovaný hrad, díky tipům i trpělivosti kočího a spoulucestujících).
Ve středu jsme vyrazili směrem k Prokopskému údolí. Do Jinonic jsme jeli klasicky busem. Z Jinonic jsme to vzali po zelené, pokochali se vesnickou architekturou a dovalili na kraj lesa, který byl označen cedulí, čili jsme nezabloudili. Sestra našla trasu někde na nějakých onlajnových výletech po Prahe a narozdíl ode mě má dokonalý orientační smysl.