Peklo a okolí. Nejprve kraj halila hustá hmla a po té začalo pršet a pršelo celou dobu, jíž jsem strávila na chodníku napříč Peklem, toho času lehce zalitým vodou. Místo vypadalo přízračně až prehistoricky. Kromě srnek se v něm nikdo nevyskytoval. Cestu lemují mocné pískovcové skály i bažinaté rybníčky, plné jasně zeleného rostlinstva. Popadané kmeny obaluje mech a vše halí šero. Jen chvíli počkat a z vody vyleze první topivec a zpoza zatáčky vyjede Geralt na své věrné klisně Klepně.
Sestoupili jsme do Pekla
Od poslední rozvodněné návštěvy Pekla uběhla už nějaká voda. Tehdy v údolí téměř nikdo nebyl. Tentokrát zde byli úplně všichni. Voda klesla a my jsme to vzali zeširoka, roklemi, kde se původně nacházela bažina a teď je to tam jak u Suchánků. Obešli jsme zadní trakty pod viaduktem a vtrhli jsme do Pekla.
Soutěska Peklo
Národní přírodní památka Peklo je krásné skalnaté údolí, jímž protéká Robečský potok, toho času plný až po okraj. Pod skalami vyvěrají prameny a mnohdy křižují cestu. Jsou zde nové chodníky i mostky. Část údolí je však uzavřena z důvodů řícení skal.
Únorové Dubí
Strávili jsme celý den v Dubí, v lesích. Navštívili jsme stěžejní místa jako je Paraple, kaplička, loučky, pramen, šli jsme tam a pak zase nazpátek, rybník, kostel, bývalé skokanské můstky a podívali jsme se k myslivně Barvář. Zde se již setmělo a začalo pršet, takže jsme dál nepokračovali. Okolo chalupy jsme se pak vrátili k lázním a odteleportovali se domů.
Lesy v Dubí
Zajeli jsme se podívat do Dubí do lesů, k rybníku a ke kostelu. Osvěžit si zapadlé vzpomínky a lehce promrznout během aprílového počasí. Sníh jsem zase viděla jen z dálky, ležel na úplném vrcholu kopců a sem tam i něco spadlo, spíš ale pršelo, místy déšť nabýval sněhových tvarů, aby jej záhy vystřídalo svítící slunce.