Listopadové mlhy v lesích

Zase jsem se jednou dostala ke svému chachostroji a z karty jsem sosla tři různé procházky po lesích a roklích. V hlavních rolích hrají zima a mlha a dokonce zbytky podzimních barev, především pak u stromků v závětří, v bažinách a podobně. Bylo tam krásně a kromě jednoho osamělého jezdce na koni nebylo v lesích po nikom ani vidu ani slechu.

Pokračovat ve čtení „Listopadové mlhy v lesích“

Jak jsme šli na Paraple

Květina, zbytky podzimu a zapadající slunce.

Chodit na Paraple nebo na louku vzrostlým bukovým lesem, to bylo tenkrát super. A v zimě se sjíždělo z nejzazších koutů až dolů k chalupě. Když se k tomu jeden na chvíli vrátí, vždycky odněkud ty zapadlé obrázky vylezou, pak nevěřícně kouká na realitu, kopec mu připadá nějak menší, shání se po korytě potoka a z úžasného lesa zbyly jen obří pařezy, mající v průměru i přes metr. Nebyl čas zajít k růžovému kostelu nebo k rybníku, třeba zase někdy..

Pokračovat ve čtení „Jak jsme šli na Paraple“

Opárenským údolím 2017

Krátká procházka do chladného Opárenského údolí se vydařila. Údolím se klikatí potok a také železnice s množstvím průchodů a viaduktů. Tentokrát jsme se vydali opačným směrem, tedy ke kempu Jordán, kam přesunuli morový kámen z nedalekého břehu. Už tam asi pár let stojí, je fakt, že jsem tímto směrem dlouho nešla a pokud ano, tak okolo tunelů pod železnicí.

Pokračovat ve čtení „Opárenským údolím 2017“

Hrad Bezděz a tvrz Jiljov

Navštívili jsme s Ritterem podzimní hrad Bezděz, na který nám celou dobu krásně svítilo slunce. Výhledy do krajiny byly poněkud zamlžené, ale barevnost scenérie nám to vynahradila. Cestou jsme se ještě pozastavili u malé tvrze Jiljov, ke které se vážou mé osobní vzpomínky. Před dávnými časy zde totiž proběhla má první larpařská bitva mezi mocným čarodějem a jeho armádou a skupinou dobrodruhů, dorazivších od nedalekého Chudého hrádku, kam bych se ráda ještě podívala.

Pokračovat ve čtení „Hrad Bezděz a tvrz Jiljov“