Podzimním hustolesem

Byla jsem se projít cestou a necestou okolo kopce. Devítikilometrová procházka mi zabrala asi 4 hodiny. Všude raší houby, listí padá ze stromů, chvílemi pršelo a studený vítr se proháněl lesem. Většinou si nic neplánuji, prostě popadnu věci a jdu, kolikrát se chci podívat ještě za támhleten roh a zčistajasna se ocitnu v sedle kopce, kam obvykle chodívám jinými cestami.

Pokračovat ve čtení „Podzimním hustolesem“

Procházka po hřbitově

Po všech cestách i necestách, akcích, fotografování svatováclavské šermířské scény a stěhování nábytku vol.24680646 jsem se šla na chvíli regeneračně projít po hřbitově, kde byl v neděli opravdu klid. Slunce svítilo skrze listí stromů, které se již začínají převlékat do podzimních barev. Z prastarých košatých stromů padaly kaštany a bombardovaly okolí.

Pokračovat ve čtení „Procházka po hřbitově“

Mlhavý podzim v Dubí

Už jako malý capart jsem byla posedlá stromy, spletenci kořenů a tůňkami v nich. Podél lesní cesty, která vedla k hájovně stávaly mohutné stromy, jejichž kořeny vytvářely spletence, po kterých se dalo šplhat. Vždycky jsme lezli po nízkém hřebenu na obou stranách potoka, který v zimě zamrzal a voda působila úplně černým dojmem. Další strom rostl na druhé straně oblouku za hájovnou a pod ním byla dutina, z níž si nejedno místní děcko udělalo bunkr.

Pokračovat ve čtení „Mlhavý podzim v Dubí“

Vichřice nad těžní věží

Původně to nebylo vůbec v plánu, měli jsme namířeno do dolu cínového, ale naskytla se zajímavá destinace, ze které mi oči přecházely. Přijeli jsme na místo. Řidič se snažil vystoupit a poryvy větru ho uklidily zpátky do auta a zabouchly za ním dveře. Nad železobetonovou těžní věží, tyčící se jako citadela nějakého temného pána nad areálem dolu, letěly tmavé mraky a vítal nás mocný fukéř.

Pokračovat ve čtení „Vichřice nad těžní věží“