Peklo a okolí. Nejprve kraj halila hustá hmla a po té začalo pršet a pršelo celou dobu, jíž jsem strávila na chodníku napříč Peklem, toho času lehce zalitým vodou. Místo vypadalo přízračně až prehistoricky. Kromě srnek se v něm nikdo nevyskytoval. Cestu lemují mocné pískovcové skály i bažinaté rybníčky, plné jasně zeleného rostlinstva. Popadané kmeny obaluje mech a vše halí šero. Jen chvíli počkat a z vody vyleze první topivec a zpoza zatáčky vyjede Geralt na své věrné klisně Klepně.
Starý židovský hřbitov
Slunce svítilo a jeho paprsky rozzářily nepřeberné množství podzimně oděných stromů. I vypravila jsem se ke starému židovskému hřbitovu, nacházejícímu se nedaleko. Cestou jsem posbírala obrázky křížků a kaple. Kromě několika bažantů, koroptví a kočky jsem nepotkala žádné větší zvíře, které by se mělo potřebu slunit v téměř letním počasí.
Mlhavé pláně
Zase jsme vytáhli paty směrem na sever do Krušných hor, abychom se pokochali mlhou hustou, že by se dala krájet a stromy bez listí, za jejichž větvemi pomalu zapadalo slunce. Zpět jsme projížděli Silent Hillem a ačkoliv to ve videu není moc vidět, tma už pokročila a celá oblast pod kopečky působila značně bubákovitě.
Dušičky 2020
Pozastavila jsem se na místním hřbitově. První návštěva trvala přesně tu chvíli, kdy mi ještě klíčník ochotně otevřel bránu. Druhá pak následovala o Dušičky. Vzala jsem si několikakilový stativ a rovnou vše fotografovala z něj. Hřbitov je nejhezčí právě na podzim, když na něm svítí stovky svíček a již se setmělo.
Podzimní Terezín
Hodili jsme očkem do Terezína a prošmajdali dosud neprobádané kouty pevnosti. Ještě mnoho zajímavého nás snad někdy čeká, kdo ví. Jako již tradičně i zde začalo pršet, takže jsme procházku trochu urychlili.