Listopad v soutěsce

Skalní byt pod železničním viaduktem.

Peklo a okolí. Nejprve kraj halila hustá hmla a po té začalo pršet a pršelo celou dobu, jíž jsem strávila na chodníku napříč Peklem, toho času lehce zalitým vodou. Místo vypadalo přízračně až prehistoricky. Kromě srnek se v něm nikdo nevyskytoval. Cestu lemují mocné pískovcové skály i bažinaté rybníčky, plné jasně zeleného rostlinstva. Popadané kmeny obaluje mech a vše halí šero. Jen chvíli počkat a z vody vyleze první topivec a zpoza zatáčky vyjede Geralt na své věrné klisně Klepně.

Pokračovat ve čtení „Listopad v soutěsce“

Starý židovský hřbitov

Slunce svítilo a jeho paprsky rozzářily nepřeberné množství podzimně oděných stromů. I vypravila jsem se ke starému židovskému hřbitovu, nacházejícímu se nedaleko. Cestou jsem posbírala obrázky křížků a kaple. Kromě několika bažantů, koroptví a kočky jsem nepotkala žádné větší zvíře, které by se mělo potřebu slunit v téměř letním počasí.

Pokračovat ve čtení „Starý židovský hřbitov“

Dušičky 2020

Pozastavila jsem se na místním hřbitově. První návštěva trvala přesně tu chvíli, kdy mi ještě klíčník ochotně otevřel bránu. Druhá pak následovala o Dušičky. Vzala jsem si několikakilový stativ a rovnou vše fotografovala z něj. Hřbitov je nejhezčí právě na podzim, když na něm svítí stovky svíček a již se setmělo.

Pokračovat ve čtení „Dušičky 2020“