Mlhavé pláně

Zase jsme vytáhli paty směrem na sever do Krušných hor, abychom se pokochali mlhou hustou, že by se dala krájet a stromy bez listí, za jejichž větvemi pomalu zapadalo slunce. Zpět jsme projížděli Silent Hillem a ačkoliv to ve videu není moc vidět, tma už pokročila a celá oblast pod kopečky působila značně bubákovitě.

Pokračovat ve čtení „Mlhavé pláně“

Dušičky 2020

Pozastavila jsem se na místním hřbitově. První návštěva trvala přesně tu chvíli, kdy mi ještě klíčník ochotně otevřel bránu. Druhá pak následovala o Dušičky. Vzala jsem si několikakilový stativ a rovnou vše fotografovala z něj. Hřbitov je nejhezčí právě na podzim, když na něm svítí stovky svíček a již se setmělo.

Pokračovat ve čtení „Dušičky 2020“

Večerní Krušky

V potoce je plněji než minule.

Zase jsme se prošli po větrné hůrce, okolo větrných elektráren do lesa a nazpět. Cestou zpátky jsem se neopomněla pozastavit na hřbitově, kde jsem strávila všeho všudy asi 3 minuty (bo ostatní čekali v samohybu), během nichž se rychle setmělo. Celý den nad Krušnými horami visel temný mrak a tak příjezd vypadal jako výprava do Mordoru. I nezalekli jsme se vlka nic, omrzly nám nosy a druhé páry očí byly kompletně pokryté vodou.

Pokračovat ve čtení „Večerní Krušky“

Samota

Stav zvěře dostatečný. Humanoidů zero. Deště a mlhy snad až příliš. Procházka po hřebeni k zaniklé samotě a zpátky byla opravdu luxusní a značně zabahněná. Zmokli jsme a v podobném duchu to tak bylo každý další den, strávený v lesích.

Pokračovat ve čtení „Samota“