Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Dala jsem dohromady několik fotografií z úžasných prostorů podzemního labyrintu chodeb, jehož délka se odhaduje na několik desítek kilometrů. Pohráli jsme si s nasvěcováním i s barvičkami. Patří to do naší kreativní série, do které občas zakomponujeme i nějakou postavu, abychom si vyzkoušeli barevné filtry a svícení přímo na místě.
V neděli 25. srpna 2019 jsme se vypravili na dalekou cestu až za Plzeň do kaolinového dolu v Nevřeni, který byl nedávno oficiálně zpřístupněn veřejnosti. Ložisko Orlík bylo odkryto v roce 1858 a těžba kaolinu pro výrobu porcelánu započala v roce 1870 a skončila v roce 1897. Dodnes se v podzemí nacházejí ručně tesané prostory, místy vysoké až dvanáct metrů. Stěny jsou očouzené kahany a mnohá zákoutí zdobí lidová tvořivost z přítomného jílu.
Terezínská pevnost začala vznikat společně s Josefovskou pevností již v roce 1780 k ochraně země před vpády pruských vojsk. Stavěla se na zelené louce z dostřelu tehdejších děl a o deset let později byla víceméně hotová. V roce 1940 došlo k přeměně Malé pevnosti na policejní věznici gestapa a do roku 1945 počet vězněných osob dosáhl počtu 5500, živořících za zdmi, ve špíně a strachu, pod despotickou nadvládou velitele i dozorců.
Po exkurzi v pevnostním podzemí Terezína jsme dostali tip na další zajímavé místo, o kterém jsme už nějakou dobu cosi tušili, ale dosud jsme se mu tak nevěnovali. Také nastalo výroční pofňukávání nad fotkami ze zavřené podzemní továrny. Těch několik událostí nás konečně postrčilo k tomu, abychom si telefonicky zabookovali místa na výpravě po podzemních komplexech bývalé letecké továrny pro válečnou výrobu.
Základní kámen ke stavbě terezínské pevnosti byl položen 10. října 1780. Začala vznikat obrovská stavba k ochraně země před vpády pruských vojsk. Celková délka pevnostních valů činí téměř 4 kilometry, vybíhá do mnoha bastionů a vytváří tak hvězdicovitý tvar pevnosti, jejíž areál je protkán uměle zatopitelnými kanály. Na povrchu stojí nejedna vojenská budova z dávných i méně dávných časů temné historie a pod cihlovými zdmi leží desítky kilometrů chodeb.
Navštívit jinak zavřené podzemní kryty z padesátých let se mi hned tak nepoštěstí. Využila jsem tedy příležitosti, kdy se kulturní centrum s městem rozhodli otevřít je na jedno odpoledne veřejnosti, a tak jsem se vypravila na tento organizovaný urbex.
S průzkumnictvím této konkrétní destinace jsme začali už v roce 2013. Od těch dob čas od času zdokumentujeme stav věcí. A stejně jako před dvěma lety i tentokrát přijela výprava z Moravy (v hojném počtu jednoho ks fotografa). I má výprava byla zpočátku poněkud malá. Později se na jedné z křižovatek u výrobních sálů rozrostla o Indyho, který neváhal, nasedl do urbexwagenu a přiřítil se k dolu.
Přikodrcal Indy, takže jsme v sobotu dopoledne vyrazili směr naše oblíbené podzemí, že se tam projdeme, když je venku tak naprd. Urbexwagen se vyškrábal do kopce k malému parkovišti, kde už stály další dva samohyby, jeden z Německa. To mohlo znamenat spoustu věcí. Takže jsme se doobalili do urbexáckých ohadrů a vyrazili jsme po zasněžené cestě, mlhou a lesem ke vchodu, který nás při úplně první návštěvě před několika lety celkem vyděsil :).