Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Navštívit jinak zavřené podzemní kryty z padesátých let se mi hned tak nepoštěstí. Využila jsem tedy příležitosti, kdy se kulturní centrum s městem rozhodli otevřít je na jedno odpoledne veřejnosti, a tak jsem se vypravila na tento organizovaný urbex.
S průzkumnictvím této konkrétní destinace jsme začali už v roce 2013. Od těch dob čas od času zdokumentujeme stav věcí. A stejně jako před dvěma lety i tentokrát přijela výprava z Moravy (v hojném počtu jednoho ks fotografa). I má výprava byla zpočátku poněkud malá. Později se na jedné z křižovatek u výrobních sálů rozrostla o Indyho, který neváhal, nasedl do urbexwagenu a přiřítil se k dolu.
Přikodrcal Indy, takže jsme v sobotu dopoledne vyrazili směr naše oblíbené podzemí, že se tam projdeme, když je venku tak naprd. Urbexwagen se vyškrábal do kopce k malému parkovišti, kde už stály další dva samohyby, jeden z Německa. To mohlo znamenat spoustu věcí. Takže jsme se doobalili do urbexáckých ohadrů a vyrazili jsme po zasněžené cestě, mlhou a lesem ke vchodu, který nás při úplně první návštěvě před několika lety celkem vyděsil :).
Dnes jsem provázela v naší oblíbené podzemní destinaci hned dvě návštěvy z dalekých krajin :). V týmu se sešli Lady Zazza s kolegou Honzou, dobrodruh Indy, Ritter a já. Vstup do podzemí se nám krásně povedl suchou nohou, protože zase jednou klesla hladina vody v chodbách bývalého dolu. Oběhali jsme několik významných prostor a fotograficky zajímavá zákoutí. Po sedmi hodinách se má část výpravy přesunula k východu. Zazza si ofotila mou ušmudlanou mapu, aby se pak cestou ze sloupového sálu neztratila. Podařilo se nám navštívit nějaké další chodby, do kterých jsme dosud nezavítali.
Vydali jsme se směrem k Bečvě, konkrétně do lázní Teplice nad Bečvou. Přešli jsme rušnou silnici, po břehu jsme se parkem dostali k mostu přes řeku a za lázeňským areálem vyšli menší klikatici ke vchodu do aragonitových jeskyní. Veškeré jeskyňářské artefakty a netopýry mají tu nahoře, takže nedoufejte, tak jako já, že si to jeskyňářské leporelo koupíte později. Museli byste se vracet nahoru. Ale není to kdovíjaká túra.
Rozhodli jsme se s Indym, že si také uděláme jarní prázdniny, využijeme jakéhokoliv počasí a pořádně provětráme urbexovo-detektorářské ohadry. Auto už si chtělo také protáhnout kola a trochu si zalyžovat po loukách a lesích. Někdo nás vyslyšel a zařídil sněhovou pokrývku – že dík. Ale dost bylo sarkasmu. Prvního března jsme se podívali i pod zem do známé a ve všech koutech světa profláknuté nacistické továrny.
Pokračovat ve čtení „Zpět do temných chodeb podzemní továrny“
Jednoho dne mi ve schránce přistál spam mail od Surikaty (Milan Korba), který už jsem stihla někde zašantročit, že světlo světa spatřila nová kniha s názvem Podzemní Čechy, vydaná nakladatelstvím Eminent v roce 2015. Do které přispíval mj. i svými montánními fotografiemi ze všech možných podzemí i nadzemí. Jeho rukopis rozeznáte od všeho ostatního, protože se nebojí do opuštěných štol začlenit dvounohé koně, víly, horníky i trpaslíky.
V lednu 2015 mě a Indyho poctil návštěvou historik, badatel, numismatik a zvědavec. Nezaskočilo ho nic, a tak přijel v plné polní. Provedli jsme ho chodbami až k sálu a také do kartoték, kde si vše důkladně prohlédl.