Peklo a okolí. Nejprve kraj halila hustá hmla a po té začalo pršet a pršelo celou dobu, jíž jsem strávila na chodníku napříč Peklem, toho času lehce zalitým vodou. Místo vypadalo přízračně až prehistoricky. Kromě srnek se v něm nikdo nevyskytoval. Cestu lemují mocné pískovcové skály i bažinaté rybníčky, plné jasně zeleného rostlinstva. Popadané kmeny obaluje mech a vše halí šero. Jen chvíli počkat a z vody vyleze první topivec a zpoza zatáčky vyjede Geralt na své věrné klisně Klepně.
V Pekle pusto
V okolí Pekla jsme se vyskytli dvakrát. Oblast si stále držela sníh a v okolních roklích mrzlo. Vypravili jsme se ze Sosnové a prvně se pozastavili u křížku a u památníku padlého Italského vojáka, dále jsme pokračovali až k památníku obětem pochodu smrti ze Schwarzheide. Na Skautskou skálu jsme se podívali až při druhé návštěvě. Nachází se zde i několik do skály tesaných sklepů a taktéž další vchod do Pekla.
Sestoupili jsme do Pekla
Od poslední rozvodněné návštěvy Pekla uběhla už nějaká voda. Tehdy v údolí téměř nikdo nebyl. Tentokrát zde byli úplně všichni. Voda klesla a my jsme to vzali zeširoka, roklemi, kde se původně nacházela bažina a teď je to tam jak u Suchánků. Obešli jsme zadní trakty pod viaduktem a vtrhli jsme do Pekla.
Soutěska Peklo
Národní přírodní památka Peklo je krásné skalnaté údolí, jímž protéká Robečský potok, toho času plný až po okraj. Pod skalami vyvěrají prameny a mnohdy křižují cestu. Jsou zde nové chodníky i mostky. Část údolí je však uzavřena z důvodů řícení skal.
Hrad Houska
Na hrad Housku jsme se vydali okolo Vrátenské rozhledny, kam jsme původně namířeno neměli, ale zákeřná uzavírka v jedné odbočce tomu tak chtěla, abychom se vydrápali do výšin. Z rozhledny jsme se vypravili hlubokými lesy, okolo starých samot a několika drobných sakrálních památek, udržovaných spolkem Pšovka až ke zdem tajemného hradu Houska.