Mráčky nad Středohořím

Dnes byla nad Středohořím pěkná podívaná. Paprsky slunce prosvítaly skrze temná mračna, která se valila po obloze. Procházka se protáhla až na vrch Ovčín, kam je to něco kilometrů, ale když už jsem šla okolo, proč bych si nezaskočila na nějakou tu horu. Ledový vítr byl na vrcholu přítomen, takže jsem si děkovala za obvyklé vrstvy, jinak bych tam zmrzla. Dnes je 19. prosince 2021. Jsem zvědavá, jestli bude padat sníh nebo ne.

Pokračovat ve čtení „Mráčky nad Středohořím“

Větrný Ovčín

Po několika letech nepřítomnosti na vrchu Ovčín jsem se rozhodla, že je čas hodit na jeho vrchol očkem. Cestou jsem zahlédla i divokou vesnickou zvířenu, vyfotografovala jsem různé pamětihodnosti, například svatého Václava a taktéž jsem se snažila neodletět, což se mi nakonec podařilo a v některých proláklinách vichr nefoukal. Fukéř byl opravdu mocný a den předtím pokácel něco stromů.

Pokračovat ve čtení „Větrný Ovčín“

Nebe nad Ovčínem

Pravděpodobně za to může šero, nebo snad zima, která je tak trochu skoupá na sníh v těchto našich končinách nebo mě ovlivnilo 7/7 černobílých fotografií, ale sedla jsem si k dnešním fotkám a vylila jsem do nich paletu barev. Při pozdní procházce jsem zjistila, že vodník u rybníčka už dovodníkoval a také, že kdo pozdě chodí, ten nestíhá slunce nad Středohořím. Ale protože to dříve opravdu nešlo, ohnivé západy jsem si domalovala v editoru.

Pokračovat ve čtení „Nebe nad Ovčínem“

Prosincová procházka na Ovčín

Vlevo se nachází cíl cesty.

Bývala bych vyrazila už v pátek, ale celý den jsme čekali, než dovezou nábytek a jen jsem mlsně koukala z okna. Po vichřici by bylo bývalo vidět do dálav ostřeji než dnes. Na Lovoš jsem vás vzala už v předchozích postech. Tentokrát jsem se vypravila na Ovčín, přes pole, okolo vodníka směrem ke Košťálovu. Z cesty jsem to krosla k hřebeni, po kterém jsem se vyškrábala kamzičí stezkou až na vršek kopce. Nedoporučuji po dešti. Krpál je to vskutku krpálovitý a nahoře stále roste ono husté křovisko. Určitě sem z téhle strany chodí hlavně zvěř (a Trin).

Pokračovat ve čtení „Prosincová procházka na Ovčín“

Ovčín

Tentokrát nás cesty zavedly na čedičový kopec Ovčín. Jako již tradičně, nebylo to vůbec v plánu lézt 431 metrů nad moře, což rozhodně nevadí. Krosli jsme to přes louky, kde jsme narazili na velkou betonovou nádrž na vodu, o které jsme samozřejmě neměli tušení (rozličné mapy pak už ano). Přes rozbahněné cesty jsme se vydali k vodníkovi a kus do lesa, kde jsme se rozhodli vyrazit tak trochu na blind.

Pokračovat ve čtení „Ovčín“