Nebe nad Ovčínem

Pravděpodobně za to může šero, nebo snad zima, která je tak trochu skoupá na sníh v těchto našich končinách nebo mě ovlivnilo 7/7 černobílých fotografií, ale sedla jsem si k dnešním fotkám a vylila jsem do nich paletu barev. Při pozdní procházce jsem zjistila, že vodník u rybníčka už dovodníkoval a také, že kdo pozdě chodí, ten nestíhá slunce nad Středohořím. Ale protože to dříve opravdu nešlo, ohnivé západy jsem si domalovala v editoru.

Pokračovat ve čtení „Nebe nad Ovčínem“

Prosincová procházka na Ovčín

Vlevo se nachází cíl cesty.

Bývala bych vyrazila už v pátek, ale celý den jsme čekali, než dovezou nábytek a jen jsem mlsně koukala z okna. Po vichřici by bylo bývalo vidět do dálav ostřeji než dnes. Na Lovoš jsem vás vzala už v předchozích postech. Tentokrát jsem se vypravila na Ovčín, přes pole, okolo vodníka směrem ke Košťálovu. Z cesty jsem to krosla k hřebeni, po kterém jsem se vyškrábala kamzičí stezkou až na vršek kopce. Nedoporučuji po dešti. Krpál je to vskutku krpálovitý a nahoře stále roste ono husté křovisko. Určitě sem z téhle strany chodí hlavně zvěř (a Trin).

Pokračovat ve čtení „Prosincová procházka na Ovčín“

Ovčín

Tentokrát nás cesty zavedly na čedičový kopec Ovčín. Jako již tradičně, nebylo to vůbec v plánu lézt 431 metrů nad moře, což rozhodně nevadí. Krosli jsme to přes louky, kde jsme narazili na velkou betonovou nádrž na vodu, o které jsme samozřejmě neměli tušení (rozličné mapy pak už ano). Přes rozbahněné cesty jsme se vydali k vodníkovi a kus do lesa, kde jsme se rozhodli vyrazit tak trochu na blind.

Pokračovat ve čtení „Ovčín“