Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Prošli jsme se s Indym a Alienem po starých známých místech a ještě o kus dál. Od mlýna, kde byla hlava na hlavě a vosa nešla pro oběd daleko, jsme to vzali přes potok a okolo kolejí nahoru k ruinám hradu. Za hradem po lesních pěšinách ke křížku. U druhého mlýna jsme slezli z lesů a minuli jsme viadukt, několik stavení a zapluli jsme do další části lesa, který sousedí s polem a dálnicí.
Vzala jsem stativ a foťák vyvenčit do lesa v okolí hradu Opárno. Ačkoliv počasí docela přálo, ledový vítr, který se do naší malé výpravy (přijel totiž Indy a spol.) opíral na louce pod Lovošem, kde jsme se pozastavili cestou, dal tušit, že se na příští dny chystá něco většího.
Sobota 17. března se nesla v duchu procházky po okolí. Nasněžilo, a tak jsme vyrazili do Opárenského údolí, v němž se nachází nejeden mlýn. Nad údolím stojí trosky hradu Opárno, které bývají dobře vidět z vrchu Lovoš.
V podvečer jsme se vypravili na menší procházku po Opárenském údolí, kterým se klikatí potok. Cestou lze potkat i sochu vodníka, když se pozorně rozhlédneme. Nakonec jsme na parkovišti byli jediní dobrodruhové. Parádní oddychovka.
Krátká procházka do chladného Opárenského údolí se vydařila. Údolím se klikatí potok a také železnice s množstvím průchodů a viaduktů. Tentokrát jsme se vydali opačným směrem, tedy ke kempu Jordán, kam přesunuli morový kámen z nedalekého břehu. Už tam asi pár let stojí, je fakt, že jsem tímto směrem dlouho nešla a pokud ano, tak okolo tunelů pod železnicí.
Do Opárenského údolí jsme se šli krátce projít před návštěvou naší oblíbené hospůdky Oráč. I když je jaro ještě daleko a na vší té šedi jen sem tam zazáří chumle sněženek, stále je co objevovat nebo na co koukat. Svahy údolí tvoří strmá skaliska, stojí v něm minimálně dva mlýny, cesty jsou lemovány náhony a pod železniční tratí existuje spousta podchodů a průchodů k prozkoumání. Údolíčkem se také klikatí potok. Lze odsud vyrazit do několika vesnic, v nichž už jsme tu také byli. Štěbetání ptactva však ruší ozvěny od nově otevřené dálnice, která si to rachotí nad údolím (…). Nenechali jsme se však znechutit, a to ani faktem, že celý víkend bylo takzvaně hnusně, temno a začalo zhusta lít.
Mám tu takový víkendový mix z lesů a kapradí a odrbaných domů. Chtěli jsme se s mužem podívat, jak to po roce vypadá na věži hradu Kostomlaty (Sukoslav) a co je nového na nádvoří a v okolí. U nás panovala velice hustá mlha, takže jsme si celou věcí nebyli moc jistí, přesto však jako bychom prolezli skříní a v okolí hradu na nás vykouklo sluníčko.
Protáhli nás strašidelným hustolesem za zvuků vlčího vytí. Tedy nejprve radar hrozil bouřkou, která se vypršela za kopcem a než se dostavila turistická skupina B, stihlo zase vysvitnout slunko. Zcela zištně jsme se nejprve zastavili v hospodě na gáblik, který sestával z bramborové polévky (to jsem si dala, om nom) a lízátka (bohužel ne pro mě). Rozhlédli jsme se po zahrádce, pokochali se rybičkami a potápníky v umělém jezírku a odebrali se směrem na zříceninu.