Zimní les začátkem února 2019

Osamělý strom v zamlžené krajině.

Po té, co jsem zjistila, že se na hřbitově provádějí vykopávky, jsem se otočila a vyrazila mlhou zahaleným sadem a lesem na kopec. Pod nohama mi křupal sníh, na cestách ležely ledové krusty z toho, jak předešlý den všechno zhusta tálo. Přes noc poleva zmrzla. Nečekala jsem žádné zázraky, avšak mlha kousek před vrcholem trochu ustoupila a tenkou vrstvou mraků sem tam probliklo slunce. Zima byla třeskutá a tak se mi podařilo vyšťavit všechny dva akumulátory, takže cestou zpátky už nebylo čím fotit. Ale ještěže tak.

Pokračovat ve čtení „Zimní les začátkem února 2019“

Ledové království v lese

Zima čaruje a vrství.

Na chvíli jsem se zastavila, přerušila jsem cídění a vybalování po všech těch cestách a vyrazila jsem s Montgomerym ven. Trochu sněžilo, stromy byly celé ojíněné a přes vrcholek kopce přelétávaly nízké mraky. Na takovou podívanou jsem se těšila, i když jsem kvůli všem těm aktivitám šla až kolem druhé, takže se mezitím docela setmělo. Občas vykouklo sluníčko, ale to už se sem hnaly další chuchvalce mraků. Les byl krásně huňatý jinovatkou a cesty zaváté tenounkou vrstvou sněhu, ale i to se tu u nás počítá.

Pokračovat ve čtení „Ledové království v lese“

Holubyho chata a Javořina 2016

Svah nad chatou.

Sleduji novinky okolo Holubyho chaty na modré xichtoknize. Vyskytla jsem se poblíž a protože přibývaly čerstvé fotky zasněžené krajiny, prozářené sluncem (ha!), rozhodli jsme se s mužem, že se tam podíváme. Dole to nevypadalo nic moc. Šeď a šeď, nikde ani vločka. Cestou nás však vítaly první omrzlé stromy a houstnoucí mlha. Silnice pomalu mizela pod ledem a sněhem a postupně se začala objevovat zářící modř oblohy kdesi nad námi.

Pokračovat ve čtení „Holubyho chata a Javořina 2016“