Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Vypravila jsem se pod kopec na krátkou dvouhodinovou výpravu. Dole bylo docela teplo a i sluníčko svítilo na cestu, vítr šuměl ve větvích stromů avšak nad zahrádkami už přituhovalo a během časosběrů jsem již lehce omrzala. Ze severu se přihnaly celkem temné mraky a tak jsem natočila i je, jak se krásně valí nad lesem. Spadly z nich všehovšudy jen dvě dešťové kapky. Fotografií mám jen pár a les už je docela opadaný. Celá výprava byla dlouhá přibližně 7 kilometrů.
Už se přiblížila zima a studený vzduch dával vědět, že je na čase vytáhnout rukavice. V koridoru, ohraničeném kopci ze všech stran, ke kterému jsem se pomalu blížila houštím, vždycky trochu vane vítr. Přimrzaly mi ruce ke stativu, ale když svítilo slunce, ještě zvládalo trochu hřát.
Šla jsem si zase vyvenčit sklíčko a rozlézající se bacil k tomu. Vydrápat se na kopec tentokrát dalo docela zabrat a k fotkám jsem se dostala až další den. Napadl totiž sníh a jakožto vzácný úkaz jej bylo třeba zdokumentovat. Na kopci fičel ledový vítr, sněhová pokrývka byla čistě uhlazená a navátá na kmeny stromů.
Je tu pravidelně nepravidelný přísun procházkových obrázků z výprav. Fotím si fotím, abych nezatuhla. Dnes jsem nepotkala žádné zvíře, které by se ještě nechalo zvěčnit. Galerie bude plná různě barevných panoramat, mraků, paprsků, bejlí a protisvětla.
Dala jsem dnes přednost výpravě na vedlejší kopec. Po nebi se naháněly husté mraky, jimiž neproniklo mnoho světla. Na několika místech pršelo, nacpala jsem tedy do batohu pláštěnku a bundu. Dole bylo ještě docela teplo a větřík jen tak příjemně pofukoval.
Hleděla jsem z okna na modré nebe a rozzářené slunce a říkala jsem si, že dneska by to šlo, dneska bych mohla vyrazit do lesa. No a než jsem vystrčila nohu ze dveří, odněkud přilétly mraky. Po dopoledním jaru ani památky.
Po večerech se dá páchat spousta věcí. Ale někdy mám chuť bezcílně matlat štětcem po papíře. Stačí mi k tomu úplně obyčejné vodovky, archivní štětce a klasický papír ze skicáku za pár korun. Na náhlé kreativní popudy, přicházející párkrát za rok mi to stačí.
Dnešní epické nebe nebylo zprvu vůbec jisté. Vyrazili jsme na tradiční procházku do lesa, v němž se zhusta převalovala mlha. A v jedné části za několikerou zatáčkou se lehce vyjasnilo, vykoukly vrcholky kopců. Spáchala jsem audiovizuální záznam. Fičel vítr, takže nahoře mi to cukalo kamerou, ale pár několikaminutových záznamů jsem dala. Byla to nádhera. Nebe hrálo barvami, od nejtemnějších stínů po žhavé sluneční paprsky. Počasí pokaždé připraví jinou podívanou a když máme štěstí, tak se na to můžeme i mrknout.