Ztracený svět

Někdo si tu pěstuje chlast.

Zase jsme pro jednou zvedli kotvy, překročili hranice fantazie a ocitli se v jiném světě. Po zapomenutých ulicích, překrytých mechem se prohání tak maximálně zajíci. Z budov malého městečka zbývají jen rozpadlé zdi nebo základy. V lese je ticho, které přeruší náhlá bouřka se silným deštěm. Vzduch voní jehličím a v mokřinách poskakují žabičky.

Pokračovat ve čtení „Ztracený svět“

Mechové zeleniště

Mech a jehličí.

Nesu zase kus lesa z výprav. Ruka mi od detektoraření už upadla a tak je zase chvíle procházet za běhu natípané obrázky šutrů, listí a dokonce i sněhových závějí. Vy, co jezdíte pravidelně lyžovat, si asi poklepete na hlavu a vy, co jezdíte pravidelně detektorovat, možná sedíte v nejbližší taverně a díváte se na tu nadílku z okna, krumpáč opřený o lavici.

Pokračovat ve čtení „Mechové zeleniště“