Větrný mlýn

Byla jsem se po roce podívat na zbytky větrného mlýna. Roští už zase získává na převaze. Tentokrát všude ležela vrstva sněhu. Rozhodně je to zajímavá destinace pro sklíčko nejednoho urbexáka v jinak docela pustém kraji. Mlýn už sleduji dlouhé roky, nelze jej přehlédnout, i kdyby mě urbex nijak nezajímal.

Pokračovat ve čtení „Větrný mlýn“

Opárenské údolí v březnu 2017

Do Opárenského údolí jsme se šli krátce projít před návštěvou naší oblíbené hospůdky Oráč. I když je jaro ještě daleko a na vší té šedi jen sem tam zazáří chumle sněženek, stále je co objevovat nebo na co koukat. Svahy údolí tvoří strmá skaliska, stojí v něm minimálně dva mlýny, cesty jsou lemovány náhony a pod železniční tratí existuje spousta podchodů a průchodů k prozkoumání. Údolíčkem se také klikatí potok. Lze odsud vyrazit do několika vesnic, v nichž už jsme tu také byli. Štěbetání ptactva však ruší ozvěny od nově otevřené dálnice, která si to rachotí nad údolím (…). Nenechali jsme se však znechutit, a to ani faktem, že celý víkend bylo takzvaně hnusně, temno a začalo zhusta lít.

Pokračovat ve čtení „Opárenské údolí v březnu 2017“

Bývalý větrný mlýn

V neděli celý den hustě pršelo, takže jsme s Ritterem navštívili jen jednu malou krajinnou dominantu, která čas od času vykukuje zpoza lesa a to ruiny bývalého mlýna a přilehlých budov. Mlýn byl postaven někdy v roce 1843 a později byl přestavěn na lovecký letohrádek. Dnes je k vidění hlavní válcová věž z cihel a opuky a zbytky přístavby. Na místě jsme zjistili, že se odstraňují křoviska a stromy, které by jinak celou stavbu pohltily. Obalila jsem se bahnem, ale vyfotila jsem pár obrázků do památníčku, na objektivu kelímek, nad kelímkem deštník, potřebovala bych minimálně 4 ruce :). Zajímalo by mě, jestli se s věží bude dít něco dál, nebo se jen návrší čistilo od hustolesa.

Pokračovat ve čtení „Bývalý větrný mlýn“

U opuštěného statku

V seníku je ještě dost slámy.

Zase jsme se o víkendu vydali do lesů, okolo vesniček, přes louky a údolí, abychom si provětrali krovky. Cestou jsme míjeli rozličné opuštěné budovy a jinak zajímavá místa, u kterých jsme se pozastavili, abychom udělali pár fotek. Po celodenním běhání s čmuchalem je urbex vždycky dobrý relax a pěkná tečka na závěr. Člověk kouká, co všechno se dá ještě objevit a někdy jsou ty končiny nedotčené, nebo jen minimálně, viz různé rezatosti a chachostroje, na které jsme venku narazili a které naštěstí ještě nikdo nestihl ukrást.

Pokračovat ve čtení „U opuštěného statku“