Peklo a okolí. Nejprve kraj halila hustá hmla a po té začalo pršet a pršelo celou dobu, jíž jsem strávila na chodníku napříč Peklem, toho času lehce zalitým vodou. Místo vypadalo přízračně až prehistoricky. Kromě srnek se v něm nikdo nevyskytoval. Cestu lemují mocné pískovcové skály i bažinaté rybníčky, plné jasně zeleného rostlinstva. Popadané kmeny obaluje mech a vše halí šero. Jen chvíli počkat a z vody vyleze první topivec a zpoza zatáčky vyjede Geralt na své věrné klisně Klepně.
Mlhavé pláně
Zase jsme vytáhli paty směrem na sever do Krušných hor, abychom se pokochali mlhou hustou, že by se dala krájet a stromy bez listí, za jejichž větvemi pomalu zapadalo slunce. Zpět jsme projížděli Silent Hillem a ačkoliv to ve videu není moc vidět, tma už pokročila a celá oblast pod kopečky působila značně bubákovitě.
Zamlžená krajina
Vše bylo namrzlé, pokryté jehličkami ledu, z nebe se sypala mrznoucí mlha, která na celém širém kraji ležela celý den. Zato nahoře na kopci svítilo slunce, čvachtalo bláto a zpívali ptáci. Jaro v tom ledovém vzduchu ještě cítit není, ale pohled na mlžný oceán to byl hezký.
Zamlženo na lukách
O víkendu jsme vyrazili do Středohoří provětrat si krovky v mlžné nicotě. Na stromech byla větrem učesaná námraza, která celý den tála a tak v lese pršelo, zatímco na loukách jen poletoval vítr a proháněl chuchvalce mlhy po zemi.
Okolo kostela do mlhavých končin
Na výletě nejenom po sakrálních památkách jedné vísky mrzlo až praštělo. Mlha se převalovala po lesích a loukách po celý den. Slunce sem tam proniklo mléčnou bělobou, aby o sobě dalo vědět, že tam někde nad horizontem je.