Únorové Dubí

Strávili jsme celý den v Dubí, v lesích. Navštívili jsme stěžejní místa jako je Paraple, kaplička, loučky, pramen, šli jsme tam a pak zase nazpátek, rybník, kostel, bývalé skokanské můstky a podívali jsme se k myslivně Barvář. Zde se již setmělo a začalo pršet, takže jsme dál nepokračovali. Okolo chalupy jsme se pak vrátili k lázním a odteleportovali se domů.

Pokračovat ve čtení „Únorové Dubí“

Larpařský hrádek

Slunce se nás rozhodlo oblažit svou přítomností.

Před koncem roku 2019 jsme zavítali do pustiny nedaleko Dřevčic, Čertovou roklí, toho času vykácenou, jsme došli ke mlýnu a vyšplhali jsme k Chudému hrádku, jehož kamenné zdivo se tyčí na skalním ostrohu vysoko nad roklí s mlýnem. Minuli jsme plácek před hradem, který kdysi dávno sloužil jako bojová aréna a vystoupali jsme na rozlehlou louku, ze tří stran sevřenou lesem a hlubokými stržemi.

Pokračovat ve čtení „Larpařský hrádek“

Lesy v Dubí

Zajeli jsme se podívat do Dubí do lesů, k rybníku a ke kostelu. Osvěžit si zapadlé vzpomínky a lehce promrznout během aprílového počasí. Sníh jsem zase viděla jen z dálky, ležel na úplném vrcholu kopců a sem tam i něco spadlo, spíš ale pršelo, místy déšť nabýval sněhových tvarů, aby jej záhy vystřídalo svítící slunce.

Pokračovat ve čtení „Lesy v Dubí“

Mlhavý podzim v Dubí

Už jako malý capart jsem byla posedlá stromy, spletenci kořenů a tůňkami v nich. Podél lesní cesty, která vedla k hájovně stávaly mohutné stromy, jejichž kořeny vytvářely spletence, po kterých se dalo šplhat. Vždycky jsme lezli po nízkém hřebenu na obou stranách potoka, který v zimě zamrzal a voda působila úplně černým dojmem. Další strom rostl na druhé straně oblouku za hájovnou a pod ním byla dutina, z níž si nejedno místní děcko udělalo bunkr.

Pokračovat ve čtení „Mlhavý podzim v Dubí“

Časopis nejlepší a nejvěrnější

Hromada Scorat, shromažďovaná dlouhé roky.

Ponořila jsem se do temných hlubin mé jediné skříně, v níž mám úplně všechno a oprášila jsem hromady jednoho z mých oblíbených časopisů. Dnes je to velká rarita a ještě větší nostalgie, pročítat se těmi starými reckami na hry, jež jsou pro mnohé totální pravěk, kochat se „nabušenými“ počítačovými sestavami, na nichž bych si už nespustila ani browser a lámat se nad dopisní sekcí, kde lidi perlili, když neměli internety nebo jeli na vytáčeném připojení.

Pokračovat ve čtení „Časopis nejlepší a nejvěrnější“