Mlhavý podzim v Dubí

Už jako malý capart jsem byla posedlá stromy, spletenci kořenů a tůňkami v nich. Podél lesní cesty, která vedla k hájovně stávaly mohutné stromy, jejichž kořeny vytvářely spletence, po kterých se dalo šplhat. Vždycky jsme lezli po nízkém hřebenu na obou stranách potoka, který v zimě zamrzal a voda působila úplně černým dojmem. Další strom rostl na druhé straně oblouku za hájovnou a pod ním byla dutina, z níž si nejedno místní děcko udělalo bunkr.

Pokračovat ve čtení „Mlhavý podzim v Dubí“

Časopis nejlepší a nejvěrnější

Hromada Scorat, shromažďovaná dlouhé roky.

Ponořila jsem se do temných hlubin mé jediné skříně, v níž mám úplně všechno a oprášila jsem hromady jednoho z mých oblíbených časopisů. Dnes je to velká rarita a ještě větší nostalgie, pročítat se těmi starými reckami na hry, jež jsou pro mnohé totální pravěk, kochat se „nabušenými“ počítačovými sestavami, na nichž bych si už nespustila ani browser a lámat se nad dopisní sekcí, kde lidi perlili, když neměli internety nebo jeli na vytáčeném připojení.

Pokračovat ve čtení „Časopis nejlepší a nejvěrnější“

Jak jsme šli na Paraple

Květina, zbytky podzimu a zapadající slunce.

Chodit na Paraple nebo na louku vzrostlým bukovým lesem, to bylo tenkrát super. A v zimě se sjíždělo z nejzazších koutů až dolů k chalupě. Když se k tomu jeden na chvíli vrátí, vždycky odněkud ty zapadlé obrázky vylezou, pak nevěřícně kouká na realitu, kopec mu připadá nějak menší, shání se po korytě potoka a z úžasného lesa zbyly jen obří pařezy, mající v průměru i přes metr. Nebyl čas zajít k růžovému kostelu nebo k rybníku, třeba zase někdy..

Pokračovat ve čtení „Jak jsme šli na Paraple“

Chudý hrádek a Čertova rokle

Vypravili jsme se společně s Ritterem a Indym do míst, kde se odehrávaly mé první tři larpy. Po turistické značce jsme se dostali do Čertovy rokle, v níž se nachází hned několik studánek, na fotce bude Čertova studánka a také jeden malý mlýn. Skalní stěny se tyčí do výše a dnem protéká potok. Rokle prošla rekonstrukcí v roce 2000, ale teď, v roce 2017 už je mnoho mostků zase rozpadlých a poházených bokem. My jsme prošli až k Dolskému mlýnu a pak vzhůru k Chudému hrádku, kde stával trůn a bojová aréna.

Pokračovat ve čtení „Chudý hrádek a Čertova rokle“

Hrad Bezděz a tvrz Jiljov

Navštívili jsme s Ritterem podzimní hrad Bezděz, na který nám celou dobu krásně svítilo slunce. Výhledy do krajiny byly poněkud zamlžené, ale barevnost scenérie nám to vynahradila. Cestou jsme se ještě pozastavili u malé tvrze Jiljov, ke které se vážou mé osobní vzpomínky. Před dávnými časy zde totiž proběhla má první larpařská bitva mezi mocným čarodějem a jeho armádou a skupinou dobrodruhů, dorazivších od nedalekého Chudého hrádku, kam bych se ráda ještě podívala.

Pokračovat ve čtení „Hrad Bezděz a tvrz Jiljov“

Skorolistopadové opékání a jiná světlíška

Svíčka, plamének pro někoho.

Mám tu pár náladovek (doslova), které jsem nasbírala během podzimu. Vždy když nastanou podzimní mlhy a tma je téměř neustále, sluníčko nepovystrčí nos, mám náladu zapálit svíci, třeba pro někoho nebo jen tak. Pár mi jich voní v mém skladišti (skříň, ve které je snad úplně všechno, od dřevěných mečů, larp ohadrů, goth ohadrů a detektor hadrů, přes batohy, helmy až po bedny s šutrama a nářadím), takže když přijde jejich čas, vytáhnu jednu z nich, no a nakonec z ní zbyde ještě korýtko na chlast :), taková blbůstka.

Pokračovat ve čtení „Skorolistopadové opékání a jiná světlíška“

Mé prastaré analogové čmáranice

Za temných offlinových dní jsem často čmárala a něco málo jsem i zdokumentovala. Rozdala jsem pár vetřelců a obrázků na objednávku (nakresli mi bohyni). Nejsou dokonalé. Některé jsou zase zanechány napospas osudu, nedodělané. Ale když už tady v ty tři ráno čučím do počítače a poslouchám soundtrack z Witchera 3, proč neoprášit i další věci, které jsem mívala v rozličných galeriích a tvořila jsem je ráda.

Pokračovat ve čtení „Mé prastaré analogové čmáranice“

Mé prastaré 3D pokusy

Kdo nechlastá kávu.. ten.. hmm moment, musím si jít uvařit vodu.

Našla jsem haldu svých 3D hrátek z dob, kdy jsem stříhala videa. Je to už téměř sto let (čti – už je to hodně dávno). Ale čas od času se mi stýská po mém dřívějším já, které si rádo hrávalo do brzkých ranních hodin ve staré Cinemě 4D. Nostalgie, no. Určitě ještě něco vykopu a pak to přidám. Všechno jsou různé pokusy, experimentování s moduly Cinemy atd. Hračičkování at its best.

Pokračovat ve čtení „Mé prastaré 3D pokusy“