Larpařský hrádek

Slunce se nás rozhodlo oblažit svou přítomností.

Před koncem roku 2019 jsme zavítali do pustiny nedaleko Dřevčic, Čertovou roklí, toho času vykácenou, jsme došli ke mlýnu a vyšplhali jsme k Chudému hrádku, jehož kamenné zdivo se tyčí na skalním ostrohu vysoko nad roklí s mlýnem. Minuli jsme plácek před hradem, který kdysi dávno sloužil jako bojová aréna a vystoupali jsme na rozlehlou louku, ze tří stran sevřenou lesem a hlubokými stržemi.

Pokračovat ve čtení „Larpařský hrádek“

Lesy v Dubí

Zajeli jsme se podívat do Dubí do lesů, k rybníku a ke kostelu. Osvěžit si zapadlé vzpomínky a lehce promrznout během aprílového počasí. Sníh jsem zase viděla jen z dálky, ležel na úplném vrcholu kopců a sem tam i něco spadlo, spíš ale pršelo, místy déšť nabýval sněhových tvarů, aby jej záhy vystřídalo svítící slunce.

Pokračovat ve čtení „Lesy v Dubí“

Mlhavý podzim v Dubí

Už jako malý capart jsem byla posedlá stromy, spletenci kořenů a tůňkami v nich. Podél lesní cesty, která vedla k hájovně stávaly mohutné stromy, jejichž kořeny vytvářely spletence, po kterých se dalo šplhat. Vždycky jsme lezli po nízkém hřebenu na obou stranách potoka, který v zimě zamrzal a voda působila úplně černým dojmem. Další strom rostl na druhé straně oblouku za hájovnou a pod ním byla dutina, z níž si nejedno místní děcko udělalo bunkr.

Pokračovat ve čtení „Mlhavý podzim v Dubí“

Časopis nejlepší a nejvěrnější

Hromada Scorat, shromažďovaná dlouhé roky.

Ponořila jsem se do temných hlubin mé jediné skříně, v níž mám úplně všechno a oprášila jsem hromady jednoho z mých oblíbených časopisů. Dnes je to velká rarita a ještě větší nostalgie, pročítat se těmi starými reckami na hry, jež jsou pro mnohé totální pravěk, kochat se „nabušenými“ počítačovými sestavami, na nichž bych si už nespustila ani browser a lámat se nad dopisní sekcí, kde lidi perlili, když neměli internety nebo jeli na vytáčeném připojení.

Pokračovat ve čtení „Časopis nejlepší a nejvěrnější“

Jak jsme šli na Paraple

Květina, zbytky podzimu a zapadající slunce.

Chodit na Paraple nebo na louku vzrostlým bukovým lesem, to bylo tenkrát super. A v zimě se sjíždělo z nejzazších koutů až dolů k chalupě. Když se k tomu jeden na chvíli vrátí, vždycky odněkud ty zapadlé obrázky vylezou, pak nevěřícně kouká na realitu, kopec mu připadá nějak menší, shání se po korytě potoka a z úžasného lesa zbyly jen obří pařezy, mající v průměru i přes metr. Nebyl čas zajít k růžovému kostelu nebo k rybníku, třeba zase někdy..

Pokračovat ve čtení „Jak jsme šli na Paraple“

Chudý hrádek a Čertova rokle

Vypravili jsme se společně s Ritterem a Indym do míst, kde se odehrávaly mé první tři larpy. Po turistické značce jsme se dostali do Čertovy rokle, v níž se nachází hned několik studánek, na fotce bude Čertova studánka a také jeden malý mlýn. Skalní stěny se tyčí do výše a dnem protéká potok. Rokle prošla rekonstrukcí v roce 2000, ale teď, v roce 2017 už je mnoho mostků zase rozpadlých a poházených bokem. My jsme prošli až k Dolskému mlýnu a pak vzhůru k Chudému hrádku, kde stával trůn a bojová aréna.

Pokračovat ve čtení „Chudý hrádek a Čertova rokle“

Hrad Bezděz a tvrz Jiljov

Navštívili jsme s Ritterem podzimní hrad Bezděz, na který nám celou dobu krásně svítilo slunce. Výhledy do krajiny byly poněkud zamlžené, ale barevnost scenérie nám to vynahradila. Cestou jsme se ještě pozastavili u malé tvrze Jiljov, ke které se vážou mé osobní vzpomínky. Před dávnými časy zde totiž proběhla má první larpařská bitva mezi mocným čarodějem a jeho armádou a skupinou dobrodruhů, dorazivších od nedalekého Chudého hrádku, kam bych se ráda ještě podívala.

Pokračovat ve čtení „Hrad Bezděz a tvrz Jiljov“

Skorolistopadové opékání a jiná světlíška

Svíčka, plamének pro někoho.

Mám tu pár náladovek (doslova), které jsem nasbírala během podzimu. Vždy když nastanou podzimní mlhy a tma je téměř neustále, sluníčko nepovystrčí nos, mám náladu zapálit svíci, třeba pro někoho nebo jen tak. Pár mi jich voní v mém skladišti (skříň, ve které je snad úplně všechno, od dřevěných mečů, larp ohadrů, goth ohadrů a detektor hadrů, přes batohy, helmy až po bedny s šutrama a nářadím), takže když přijde jejich čas, vytáhnu jednu z nich, no a nakonec z ní zbyde ještě korýtko na chlast :), taková blbůstka.

Pokračovat ve čtení „Skorolistopadové opékání a jiná světlíška“