Trin's personal website about photography, urbex, nature, events, drawings and PC games.
Výlet na malý Lovoš proběhl celkem hladce, cestou tam jsem potkala jediného běžce a cestou zpět skupinku turistů. Jinak bylo v lese příjemně mrazivo, na zem se snášely vločky a i když nijak významně nesněžilo a kraj byl překrytý mlhou, prošla jsem se ráda.
V místě bývalé vesnice dnes již roste les. Zahrady zplaněly. Kde stávaly domy, ukazují jen nepatrné hromady suti, zarostlé mechem a trávou. Ze statku zbývá jen pár rozpoznatelných kousků jako je vchod nikam, systém nádrží, do kterého chodí zvířata pít a pár děr do země.
Od kuropění pršelo, po kopci se převaloval opar, mraky a vůbec to nevypadalo, že by se mělo počasí zlepšit. Paráda! Takže jsem si sbalila obvyklé propriety a pláštěnku navíc a s nadšením jsem se vrhla na pomalý výstup do vyhlídkových končin.
Šla jsem se vyvenčit k Braniborské jeskyni a okolí. Už jsem to potřebovala, jako prase drbání. Konečně přestalo pršet, oprášila jsem tedy fotův přístroj, přeskákala silnici, lemovanou křížky a zalezla jsem si do lesa. Vzala jsem to zase ke skalnímu převisu a odtud stejnou trasou nazpátek. Jen jsem sešla bokem, abych se z jedné louky rozhlédla po krásách zdejší krajiny.
V dubnovém lese bylo krásně. Protože se široko daleko nenachází žádná hlučná civilizace, slyšeli jsme jenom zpěv ptactva. Slunce se k večeru umoudřilo a začalo házet stíny přes údolí. V dálce se nad modrou siluetou hor tyčila rozhledna na Ještědu.
Hleděla jsem z okna na modré nebe a rozzářené slunce a říkala jsem si, že dneska by to šlo, dneska bych mohla vyrazit do lesa. No a než jsem vystrčila nohu ze dveří, odněkud přilétly mraky. Po dopoledním jaru ani památky.
Vykoukla ona mýtická kulatá věc, o které už nikdo nedoufal, že ji ještě zahlédne. Po dnech temnoty se tomu volání dálky nedalo odolat. Sebrala jsem se, hodila všechno za hlavu a vyrazila jsem do lesa oňufat mechové detaily, skalní vyhlídky, cesty i vrcholy kopců. Západ pak barvil scénu do všech možných odstínů barev, to už jsem pomalu valila zpátky, abych přišla tak nějak.. zase úplně za tmy. Byla to krása.
Vypravili jsme se společně s Ritterem a Indym do míst, kde se odehrávaly mé první tři larpy. Po turistické značce jsme se dostali do Čertovy rokle, v níž se nachází hned několik studánek, na fotce bude Čertova studánka a také jeden malý mlýn. Skalní stěny se tyčí do výše a dnem protéká potok. Rokle prošla rekonstrukcí v roce 2000, ale teď, v roce 2017 už je mnoho mostků zase rozpadlých a poházených bokem. My jsme prošli až k Dolskému mlýnu a pak vzhůru k Chudému hrádku, kde stával trůn a bojová aréna.