K jeskyni a nazpět

Šla jsem se vyvenčit k Braniborské jeskyni a okolí. Už jsem to potřebovala, jako prase drbání. Konečně přestalo pršet, oprášila jsem tedy fotův přístroj, přeskákala silnici, lemovanou křížky a zalezla jsem si do lesa. Vzala jsem to zase ke skalnímu převisu a odtud stejnou trasou nazpátek. Jen jsem sešla bokem, abych se z jedné louky rozhlédla po krásách zdejší krajiny.

Pokračovat ve čtení „K jeskyni a nazpět“

Mechové zahrady a sluncezápady

Vykoukla ona mýtická kulatá věc, o které už nikdo nedoufal, že ji ještě zahlédne. Po dnech temnoty se tomu volání dálky nedalo odolat. Sebrala jsem se, hodila všechno za hlavu a vyrazila jsem do lesa oňufat mechové detaily, skalní vyhlídky, cesty i vrcholy kopců. Západ pak barvil scénu do všech možných odstínů barev, to už jsem pomalu valila zpátky, abych přišla tak nějak.. zase úplně za tmy. Byla to krása.

Pokračovat ve čtení „Mechové zahrady a sluncezápady“

Chudý hrádek a Čertova rokle

Vypravili jsme se společně s Ritterem a Indym do míst, kde se odehrávaly mé první tři larpy. Po turistické značce jsme se dostali do Čertovy rokle, v níž se nachází hned několik studánek, na fotce bude Čertova studánka a také jeden malý mlýn. Skalní stěny se tyčí do výše a dnem protéká potok. Rokle prošla rekonstrukcí v roce 2000, ale teď, v roce 2017 už je mnoho mostků zase rozpadlých a poházených bokem. My jsme prošli až k Dolskému mlýnu a pak vzhůru k Chudému hrádku, kde stával trůn a bojová aréna.

Pokračovat ve čtení „Chudý hrádek a Čertova rokle“

Na houbách

Vyběhli jsme s Indym do lesů a na luka a i tentokrát nás z nich chtěl vyfoukat vítr a vylít déšť. Válela jsem se mezi kravinci, abych si vyfotila pár houbiček různého vzezření. Zaujala mě jedna růžová hlenka na fialovém podhoubí, rostoucí na tlejícím dřevě, trochu jsem obracela internety a zjistila jsem, že se jedná o hlenku pazdérek.

Pokračovat ve čtení „Na houbách“