Trin's personal website.
Při toulkách údolím v jiné zaniklé vísce střídavě svítilo slunce a pršelo. Hlubokou roklí vede mechem pokrytá cesta a po ránu je toto místo zahalené mlhavým příkrovem. Když slunce stoupá nad obzor, jeho paprsky mlhu protínají a tvoří úžasnou podívanou.
Výlet na malý Lovoš proběhl celkem hladce, cestou tam jsem potkala jediného běžce a cestou zpět skupinku turistů. Jinak bylo v lese příjemně mrazivo, na zem se snášely vločky a i když nijak významně nesněžilo a kraj byl překrytý mlhou, prošla jsem se ráda.
V místě bývalé vesnice dnes již roste les. Zahrady zplaněly. Kde stávaly domy, ukazují jen nepatrné hromady suti, zarostlé mechem a trávou. Ze statku zbývá jen pár rozpoznatelných kousků jako je vchod nikam, systém nádrží, do kterého chodí zvířata pít a pár děr do země.
Od kuropění pršelo, po kopci se převaloval opar, mraky a vůbec to nevypadalo, že by se mělo počasí zlepšit. Paráda! Takže jsem si sbalila obvyklé propriety a pláštěnku navíc a s nadšením jsem se vrhla na pomalý výstup do vyhlídkových končin.
Šla jsem se vyvenčit k Braniborské jeskyni a okolí. Už jsem to potřebovala, jako prase drbání. Konečně přestalo pršet, oprášila jsem tedy fotův přístroj, přeskákala silnici, lemovanou křížky a zalezla jsem si do lesa. Vzala jsem to zase ke skalnímu převisu a odtud stejnou trasou nazpátek. Jen jsem sešla bokem, abych se z jedné louky rozhlédla po krásách zdejší krajiny.