Zimním lesem

Křivolaké stromisko na vrcholku.

Sbalila jsem sušenku, sklíčko, lesní ohadry a vyrazila jsem ven. Byl to takový ten náhlý popud, tažený vzácnými paprsky slunce. Cestou jsem spáchala pár šedo-hnědých bezkontrastních obrázků krajiny, která se tu na blogu objevuje celkem často. V lese vůbec nikdo nebyl, a tak jsem měla celou turistickou trasu pro sebe. Na meditační skále nahoře na kopci panoval klid a na to, že všude jinde fičelo, tady bylo příjemné teplo. Nikterak jsem nespěchala k žádným cílům, došla jsem, kam jsem došla, samotnou mě překvapilo, že to bylo až nahoru na pidikopec. Pár snímků z procházky vyberu a přilípnu k tomuto krátkému postu.

Pokračovat ve čtení „Zimním lesem“

Zimní procházky 2/2016

Cestou domů vystrčilo slunce růžky.

Tak mě napadlo, že bych si mohla půjčit jiný objektiv a jít si zase potrénovat svou levost (a fotografickou křivost) do terénu. Převlékla jsem sklíčko. Na odrbané tělo jsem nasadila 400 g čoček s UV filtrem a kelímkem (čti sluneční clonou), sbalila housku, čokoládu, pití, ochranné vrstvy a zbraňové systémy a vydala jsem se jednou z mnoha produpaných cestiček okolo kopce.

Pokračovat ve čtení „Zimní procházky 2/2016“

Jak jsme hledali podzim

Myší chatrč: vše je stále pohozené na stejném místě.

Dnes panovalo počasí tak akorát na podvlíkačky, fleecové mikiny a funkční bundy, a kdo to neměl navíc, ten klepal kosu. Včera se pročistila obloha po všech těch deštích a dneska vylezlo slunce. Sbalila jsem stativ, narvala ho na bok báglu, který jsem si tentokrát vzala místo pouhé brašny, bo se tam vejde více taktických housek. Popadla foťák a šla s Montgomerym na další pětihodinovou procházku.

Pokračovat ve čtení „Jak jsme hledali podzim“