Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
V pátek 21.12. už celý den pršelo a od druhé hodiny bylo celkem šero, ještěže jsem měla možnost vyběhnout ven ve čtvrtek, kdy u nás napadlo zase trochu sněhu, všechny stromy byly ozdobené námrazou a jinovatkou a kopec se topil v husté mlze.
Je tu pravidelně nepravidelný přísun procházkových obrázků z výprav. Fotím si fotím, abych nezatuhla. Dnes jsem nepotkala žádné zvíře, které by se ještě nechalo zvěčnit. Galerie bude plná různě barevných panoramat, mraků, paprsků, bejlí a protisvětla.
Letní horka trochu povolila své sevření. Chvíli jsem pozorovala, jak se po nebi prohánějí duchny a hází stíny přes celou krajinu. Nedalo mi to a vypravila jsem se tedy na procházku. Protože jsem si v podzemí vyzkoušela časosběrné focení, chtěla jsem si ho vyzkoušet i nad zemí.
Abych tady moc nezatuhla, vypravila jsem se na procházku po lese. Už dole u pole jsem se zastavila u prvních květin – vlčích máků. Pak jsem se probrodila pralesem, který mezitím, co jsem byla pryč, vznikl na cestě okolo vinice, kde stihl vyrůst nový a zároveň úplně ošklivý plot proti divočákům. U zahrádek jsem se moc nepozastavovala a vplula jsem do lesa.
Zima se ještě ozvala. Opožděně. Mnozí z nás již očekávali rozkvetlé lesy, plné podléšek. Místo toho přes noc napadl sníh a držel se celé dva dny. Moc se mi v těch mrazech lozit nechce, ale sníh a krapet slunce jsem si nechtěla nechat ujít.
Dnešní epické nebe nebylo zprvu vůbec jisté. Vyrazili jsme na tradiční procházku do lesa, v němž se zhusta převalovala mlha. A v jedné části za několikerou zatáčkou se lehce vyjasnilo, vykoukly vrcholky kopců. Spáchala jsem audiovizuální záznam. Fičel vítr, takže nahoře mi to cukalo kamerou, ale pár několikaminutových záznamů jsem dala. Byla to nádhera. Nebe hrálo barvami, od nejtemnějších stínů po žhavé sluneční paprsky. Počasí pokaždé připraví jinou podívanou a když máme štěstí, tak se na to můžeme i mrknout.
No dobrá, s tou závějí to trochu přeháním. Představte si vrstvu rozbředlého sněhu a pod ním vrstvu bahna – a takhle ta cesta vypadá po celé své délce. Složitější to bylo nahoru než dolů. Jak už to tak občas bývá. Cestou se ještě pěkně rozpršelo, takže jsem si docela vážně říkala, že to otočím. Nakonec jsem to neudělala a vylezla jsem jak na skalní vyhlídku, tak na vrch Lovoš, z něhož byl hezký pohled do dálav.
Po dlouhé době jsem se vyhrabala ven na kratší procházky, než zase vlítnu na lození po kopcích a údolích. Už jsem se nemusela válet s bacilem v posteli, ono je to potom už dost otravné, hlavně, když jste dobrodruh.