Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Proběhl poslední letní den takhle na podzim. Oproti minulé sobotě, kdy jsme mrzli v zimních bundách a podvlíkačkách, jsem si o dost polepšila a venku jsem mohla být v triku s krátkým rukávem. Samozřejmě jsem si do báglu vzala i zálohu na větrnou hůrku, ale jinak bylo krásně teplo.
Šla jsem se na chvíli projít po Osmičce, což je lesopark na břehu řeky Labe. Pokecala jsem si s kachnami a měla jsem kliku, protože zrovna kolem jela dlouhatánská výletní loď. Na to, jak se po obloze proháněly duchny ohromnou rychlostí, bylo celkem teplíčko. Udělala jsem cestou pár rychlých cvaků a videozáznamů a doma všechno spíchla horkou jehlou.
V pátek 21.12. už celý den pršelo a od druhé hodiny bylo celkem šero, ještěže jsem měla možnost vyběhnout ven ve čtvrtek, kdy u nás napadlo zase trochu sněhu, všechny stromy byly ozdobené námrazou a jinovatkou a kopec se topil v husté mlze.
Je tu pravidelně nepravidelný přísun procházkových obrázků z výprav. Fotím si fotím, abych nezatuhla. Dnes jsem nepotkala žádné zvíře, které by se ještě nechalo zvěčnit. Galerie bude plná různě barevných panoramat, mraků, paprsků, bejlí a protisvětla.
Letní horka trochu povolila své sevření. Chvíli jsem pozorovala, jak se po nebi prohánějí duchny a hází stíny přes celou krajinu. Nedalo mi to a vypravila jsem se tedy na procházku. Protože jsem si v podzemí vyzkoušela časosběrné focení, chtěla jsem si ho vyzkoušet i nad zemí.
Abych tady moc nezatuhla, vypravila jsem se na procházku po lese. Už dole u pole jsem se zastavila u prvních květin – vlčích máků. Pak jsem se probrodila pralesem, který mezitím, co jsem byla pryč, vznikl na cestě okolo vinice, kde stihl vyrůst nový a zároveň úplně ošklivý plot proti divočákům. U zahrádek jsem se moc nepozastavovala a vplula jsem do lesa.
Zima se ještě ozvala. Opožděně. Mnozí z nás již očekávali rozkvetlé lesy, plné podléšek. Místo toho přes noc napadl sníh a držel se celé dva dny. Moc se mi v těch mrazech lozit nechce, ale sníh a krapet slunce jsem si nechtěla nechat ujít.
Dnešní epické nebe nebylo zprvu vůbec jisté. Vyrazili jsme na tradiční procházku do lesa, v němž se zhusta převalovala mlha. A v jedné části za několikerou zatáčkou se lehce vyjasnilo, vykoukly vrcholky kopců. Spáchala jsem audiovizuální záznam. Fičel vítr, takže nahoře mi to cukalo kamerou, ale pár několikaminutových záznamů jsem dala. Byla to nádhera. Nebe hrálo barvami, od nejtemnějších stínů po žhavé sluneční paprsky. Počasí pokaždé připraví jinou podívanou a když máme štěstí, tak se na to můžeme i mrknout.