Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Už je prosinec, uplynul první týden a já jsem se zase dostala do lesa. Listí je spadané, na cestách leží vrstva bláta a ptactvo poskakuje po zemi a loví svačinu. Cestou vzhůru jsem potkala menší hejno, úplně stejně jako nedávno v Ralsku u vodního zdroje. Jsou méně ostražití a více hladoví. Nevím, kolik toho dokáží najít v lese k jídlu, na zahradě jim však vždycky pověsím nějakou dobrotu.
Vysápala jsem se temnou zamlženou krajinou a lesem, v němž se ze stromů sypalo oranžové podzimní listí, až na kopec, ze kterého bylo vidět širé bílé moře převalujících se mlh. Cestou jsem vyfotografovala pár zákrut, stezek, detailů a natočila několik časosběrů, abych se podívala, jak se mlha valí údolím.
Proběhl poslední letní den takhle na podzim. Oproti minulé sobotě, kdy jsme mrzli v zimních bundách a podvlíkačkách, jsem si o dost polepšila a venku jsem mohla být v triku s krátkým rukávem. Samozřejmě jsem si do báglu vzala i zálohu na větrnou hůrku, ale jinak bylo krásně teplo.
Šla jsem se na chvíli projít po Osmičce, což je lesopark na břehu řeky Labe. Pokecala jsem si s kachnami a měla jsem kliku, protože zrovna kolem jela dlouhatánská výletní loď. Na to, jak se po obloze proháněly duchny ohromnou rychlostí, bylo celkem teplíčko. Udělala jsem cestou pár rychlých cvaků a videozáznamů a doma všechno spíchla horkou jehlou.
V pátek 21.12. už celý den pršelo a od druhé hodiny bylo celkem šero, ještěže jsem měla možnost vyběhnout ven ve čtvrtek, kdy u nás napadlo zase trochu sněhu, všechny stromy byly ozdobené námrazou a jinovatkou a kopec se topil v husté mlze.
Je tu pravidelně nepravidelný přísun procházkových obrázků z výprav. Fotím si fotím, abych nezatuhla. Dnes jsem nepotkala žádné zvíře, které by se ještě nechalo zvěčnit. Galerie bude plná různě barevných panoramat, mraků, paprsků, bejlí a protisvětla.
Letní horka trochu povolila své sevření. Chvíli jsem pozorovala, jak se po nebi prohánějí duchny a hází stíny přes celou krajinu. Nedalo mi to a vypravila jsem se tedy na procházku. Protože jsem si v podzemí vyzkoušela časosběrné focení, chtěla jsem si ho vyzkoušet i nad zemí.
Abych tady moc nezatuhla, vypravila jsem se na procházku po lese. Už dole u pole jsem se zastavila u prvních květin – vlčích máků. Pak jsem se probrodila pralesem, který mezitím, co jsem byla pryč, vznikl na cestě okolo vinice, kde stihl vyrůst nový a zároveň úplně ošklivý plot proti divočákům. U zahrádek jsem se moc nepozastavovala a vplula jsem do lesa.