Střípky podzimu v lese 2017

Vystrčila jsem nos ze dveří a vyrazila jsem na prodíračku křovím za počínajícím podzimem, který si nechci nechat ujít ani letos, kdy většinou prší nebo je aspoň zataženo. Minula jsem ruiničku, srnku a než jsem se vydrápala z houštin nad vinicí, už se valily cáry šedých duchen. Cestou jsem se pozastavovala u úplných titěrností, dokonce se mi podařilo zahlédnout pařez s pár houbičkami. Na vyhlídkách fičel studený vichr, takže jsem byla ráda, že ty zbytečné vrstvy navíc táhnu.

Pokračovat ve čtení „Střípky podzimu v lese 2017“

Ve starém sadu

Loubinec už se krásně barví do červených odstínů, a tak jsem využila tu chvilku, kdy vykouklo sluníčko zpoza mraků a vtrhla do starého neudržovaného sadu. Než vrchní lampa zapadla za hradbu stromů, cvakla jsem si pár obrázků do památníku, prohnala jsem je filtry a tady jsou. Byla to opravdu krátká návštěva, ale docela mě potěšila.

Pokračovat ve čtení „Ve starém sadu“

Podzim 2016 na cintoríně

Vypravila jsem se na chvíli ven, provětrat si krovky. Druhý den už jsem si musela vzít teplejší čepici. Chtěla jsem stihnout mlhu, ale unikla mi. Na snímcích ze hřbitova je už jen malinko zamlženo. Dnes dokonce i povylezlo sluníčko, i když se tu stále nahánějí nějaké duchny. Na hřbitově se zhusta pracovalo, odstraňovali žlutý koberec, který tam ještě včera v poklidu ležel. Udělala jsem si pár obrázků na památku, jakožto každý rok.

Pokračovat ve čtení „Podzim 2016 na cintoríně“