Mlhavý podzim v Dubí

Už jako malý capart jsem byla posedlá stromy, spletenci kořenů a tůňkami v nich. Podél lesní cesty, která vedla k hájovně stávaly mohutné stromy, jejichž kořeny vytvářely spletence, po kterých se dalo šplhat. Vždycky jsme lezli po nízkém hřebenu na obou stranách potoka, který v zimě zamrzal a voda působila úplně černým dojmem. Další strom rostl na druhé straně oblouku za hájovnou a pod ním byla dutina, z níž si nejedno místní děcko udělalo bunkr.

Pokračovat ve čtení „Mlhavý podzim v Dubí“

Střípky podzimu v lese 2017

Vystrčila jsem nos ze dveří a vyrazila jsem na prodíračku křovím za počínajícím podzimem, který si nechci nechat ujít ani letos, kdy většinou prší nebo je aspoň zataženo. Minula jsem ruiničku, srnku a než jsem se vydrápala z houštin nad vinicí, už se valily cáry šedých duchen. Cestou jsem se pozastavovala u úplných titěrností, dokonce se mi podařilo zahlédnout pařez s pár houbičkami. Na vyhlídkách fičel studený vichr, takže jsem byla ráda, že ty zbytečné vrstvy navíc táhnu.

Pokračovat ve čtení „Střípky podzimu v lese 2017“

Ve starém sadu

Loubinec už se krásně barví do červených odstínů, a tak jsem využila tu chvilku, kdy vykouklo sluníčko zpoza mraků a vtrhla do starého neudržovaného sadu. Než vrchní lampa zapadla za hradbu stromů, cvakla jsem si pár obrázků do památníku, prohnala jsem je filtry a tady jsou. Byla to opravdu krátká návštěva, ale docela mě potěšila.

Pokračovat ve čtení „Ve starém sadu“

Podzim 2016 na cintoríně

Vypravila jsem se na chvíli ven, provětrat si krovky. Druhý den už jsem si musela vzít teplejší čepici. Chtěla jsem stihnout mlhu, ale unikla mi. Na snímcích ze hřbitova je už jen malinko zamlženo. Dnes dokonce i povylezlo sluníčko, i když se tu stále nahánějí nějaké duchny. Na hřbitově se zhusta pracovalo, odstraňovali žlutý koberec, který tam ještě včera v poklidu ležel. Udělala jsem si pár obrázků na památku, jakožto každý rok.

Pokračovat ve čtení „Podzim 2016 na cintoríně“

Insane

Haven.

Zbláznila jsem se do barev. Tento zápisek obsahuje větší než malé množství listí, které vám jistě vypálí vaše skleněné oko, takže se do mého světa pouštějte jen zlehka, můžete i utéct a schovat se do skříně, případně v hrůze hulákat na lesy, jestliže chcete. Navštívila jsem obvyklá zákoutí, abych nasála letmé záchvěvy podzimu.

Pokračovat ve čtení „Insane“