Mlhy a podzimní les

Vysápala jsem se temnou zamlženou krajinou a lesem, v němž se ze stromů sypalo oranžové podzimní listí, až na kopec, ze kterého bylo vidět širé bílé moře převalujících se mlh. Cestou jsem vyfotografovala pár zákrut, stezek, detailů a natočila několik časosběrů, abych se podívala, jak se mlha valí údolím.

Pokračovat ve čtení „Mlhy a podzimní les“

Podzimním hustolesem

Byla jsem se projít cestou a necestou okolo kopce. Devítikilometrová procházka mi zabrala asi 4 hodiny. Všude raší houby, listí padá ze stromů, chvílemi pršelo a studený vítr se proháněl lesem. Většinou si nic neplánuji, prostě popadnu věci a jdu, kolikrát se chci podívat ještě za támhleten roh a zčistajasna se ocitnu v sedle kopce, kam obvykle chodívám jinými cestami.

Pokračovat ve čtení „Podzimním hustolesem“

Mlhavý podzim v Dubí

Už jako malý capart jsem byla posedlá stromy, spletenci kořenů a tůňkami v nich. Podél lesní cesty, která vedla k hájovně stávaly mohutné stromy, jejichž kořeny vytvářely spletence, po kterých se dalo šplhat. Vždycky jsme lezli po nízkém hřebenu na obou stranách potoka, který v zimě zamrzal a voda působila úplně černým dojmem. Další strom rostl na druhé straně oblouku za hájovnou a pod ním byla dutina, z níž si nejedno místní děcko udělalo bunkr.

Pokračovat ve čtení „Mlhavý podzim v Dubí“

Střípky podzimu v lese 2017

Vystrčila jsem nos ze dveří a vyrazila jsem na prodíračku křovím za počínajícím podzimem, který si nechci nechat ujít ani letos, kdy většinou prší nebo je aspoň zataženo. Minula jsem ruiničku, srnku a než jsem se vydrápala z houštin nad vinicí, už se valily cáry šedých duchen. Cestou jsem se pozastavovala u úplných titěrností, dokonce se mi podařilo zahlédnout pařez s pár houbičkami. Na vyhlídkách fičel studený vichr, takže jsem byla ráda, že ty zbytečné vrstvy navíc táhnu.

Pokračovat ve čtení „Střípky podzimu v lese 2017“

Ve starém sadu

Loubinec už se krásně barví do červených odstínů, a tak jsem využila tu chvilku, kdy vykouklo sluníčko zpoza mraků a vtrhla do starého neudržovaného sadu. Než vrchní lampa zapadla za hradbu stromů, cvakla jsem si pár obrázků do památníku, prohnala jsem je filtry a tady jsou. Byla to opravdu krátká návštěva, ale docela mě potěšila.

Pokračovat ve čtení „Ve starém sadu“