Okno do dvora

Po zaječích stezkách.

Z malého výletu se vyklubala přehršel kopců a taky řádně rostlých křovisek, v nichž se sem tam schovávají různé opuštěné budky a boudy, ponechané svému osudu. Roští mě tentokrát málem zblajzlo, protože jsme se chtěli dostat na těžko přístupná místa. Až se zeleň probudí k životu, nebude to možné. Prozkoumali jsme mnohá zákoutí a tak mám zase hromadu okének a drobných vhledů do číchsi životů, jejichž střípky zůstaly roky netknuté kdesi venku.

Pokračovat ve čtení „Okno do dvora“

Strašidelným hustolesem

Výhled z hradu do kraje. Najdete nás?

Protáhli nás strašidelným hustolesem za zvuků vlčího vytí. Tedy nejprve radar hrozil bouřkou, která se vypršela za kopcem a než se dostavila turistická skupina B, stihlo zase vysvitnout slunko. Zcela zištně jsme se nejprve zastavili v hospodě na gáblik, který sestával z bramborové polévky (to jsem si dala, om nom) a lízátka (bohužel ne pro mě). Rozhlédli jsme se po zahrádce, pokochali se rybičkami a potápníky v umělém jezírku a odebrali se směrem na zříceninu.

Pokračovat ve čtení „Strašidelným hustolesem“

Tady je šnečkovo

Cesta do lesa. Natáčecí plac.

V sobotu se projevilo mocné vábení sil tajemných, listnatých, lesnatých i kytičkatých, jak je v krajích zdejších již několik let zvykem. Okolnosti mi v posledních dvou týdnech nijak zvlášť nepřály, tedy zdraví a podobně. Neměla jsem šanc vytáhnout paty dříve, což, jak mnohým známo, nedělá moc dobrotu – býti zavřený, churavý a naštvaný na celý širý bacilnatý mikrosvět. Společnost mi dělaly dvě krabice kapesníků a Portal s Knights of the Old Republic.

Pokračovat ve čtení „Tady je šnečkovo“

Výlez na kopec a omamná vůně bramboráků

Pohled přes Píšťanské jezero – pískovnu.

Už den před příjezdem návštěvy jsem tušila, že sobota nebude jen tak ledajaké poflakování, strávené zíráním do grafického editoru a čekáním, až se backendový design sám namaluje. V kostech jsem cítila blížící se neplechu, která se ohlásila den předem (aby bylo k obědu něco dobrého), ale že bych dala svůj foťáček nabít do kolíbky, to mě samozřejmě netrklo. Ale to nevadí.

Pokračovat ve čtení „Výlez na kopec a omamná vůně bramboráků“