Trin's personal website.
V noci mrzlo až praštělo a stromy obalila jinovatka. Odpoledne jsem přemýšlela, jestli se někam vůbec vrtat. Tentokrát, tuším, že letos poprvé, jsem si na netu našla nějakou fungující webkameru a ta zvěstovala mraky nad vrstvou inverze. Takže pro fotografování staříkem nic moc, všechno bude šedé, ale i tak jsem se chtěla projít. Je otázka, jestli ta 14 kilometrová cesta je ještě procházka nebo masochismus.
Vypravila jsem se po dlouhé době na procházku, i když tu mrholilo, zemi pokrývala vrstvička námrazy a vesměs nebylo vůbec nic vidět. Foťák jsem si vzala, pro jistotu, stativ už ne. Po celou dobu jsem nepotkala ani živáčka, kdo by se také plácal na kopec, když je tak hnusně.. nebo není? Neplánovala jsem, kam zase zajdu, měla jsem s sebou jen mizerný kus chleba, protože sušenku už jsem dávno sežrala. Minula jsem pár odboček, na nichž se rozhoduji, kam se vrtnout.
Nedaleko hradu Lukov se nachází přírodní památka v podobě pískovcových skal s názvem Králky. Skály okolo Lukova ční do různé výše, některé skály mají 30 metrů, některé 10 metrů a stávají se tak cílem horolezců. V 18. století se na Králky často vypravovala panská společnost a skála nahoře byla upravena pro posezení a debatění o všem možném. Setkání šlechty a hrabat Magnisů ze Strážnice připomíná nápis vytesaný do skály. Lze tu objevit i zednářské symboly a kromě toho i velice staré podpisy ve skále. U jednoho z nich je letopočet, začínající číslicemi 17.., což mi přišlo ohromně zajímavé, i když třeba dnešním výškrabům ve zdech nevěnuji pozornost.