Trin's personal website about explorations, nature, events and PC games.
O víkendu jsem se věnovala bohulibé činnosti odstraňování nánosů alergenů z cizích věcí, tetrisování a přesouvání škatulat, takže jsem vyrazila ven až v pondělí. A bylo opravdu krásně. Vzala jsem to přes hřbitov, kdež listí létá a tvoří se z něj hotové závěje. Okolo sadu, který mezitím stihli vykácet (hmm). Došla jsem až do lesa, kde zatím ještě stále stromy stojí a v němž také pobíhají stáda zvěře (plus jedna lama navíc).
Volume 8975864 a ještě nějaké přibudou. Chci si zaznamenat, že jsem občas vylezla na denní světlo. Což se v poslední době snažím provozovat pravidelně, pokud to jen trochu jde. Vyškrábala jsem se tedy pod kopec nad pole, odkud je výhled na Radobýl a Píšťanské jezero. Minulý měsíc tam natahovali dráty a teď to tu i pokosili. Pokáceli u toho i spoustu ovocných stromů.
Slunce osvětlovalo koruny stromů, jejichž listy se pozvolna proměňují do podzimních odstínů. Vítr šuměl ve větvích, nad krajinou se sbírala oblačnost a po cestách pobíhali zajíci.
Hurá, podzim! No dobrá, chvílemi to ještě vypadalo na parné léto, obvykle do okamžiku, kdy se v dálce mezi stromy začal rýsovat hřeben některého z vrcholů. Ale protože nakonec nepršelo, proběhla akce hladce. Měla to být zdravotní procházka, která se nakonec trochu zvrhla v lození po kopcích.
Při této výpravě jsem vyzužitkovala všechna přídavná souvrství, která jsem si sbalila na cestu. Šla jsem po cestičkách okolo kopce až na žlutou trasu, pokrytou mechem a porostlou břízami. Když jsem se dostala do sedla a na konec menšího z vrchů, začalo samozřejmě pršet. S tím jsem ale počítala, takže jsem zandala fotův přístroj a vytáhla akční kameru, která s námi zažila již nejeden středověk a pár kapek jí nevadí.