Listopad v soutěsce

Skalní byt pod železničním viaduktem.

Peklo a okolí. Nejprve kraj halila hustá hmla a po té začalo pršet a pršelo celou dobu, jíž jsem strávila na chodníku napříč Peklem, toho času lehce zalitým vodou. Místo vypadalo přízračně až prehistoricky. Kromě srnek se v něm nikdo nevyskytoval. Cestu lemují mocné pískovcové skály i bažinaté rybníčky, plné jasně zeleného rostlinstva. Popadané kmeny obaluje mech a vše halí šero. Jen chvíli počkat a z vody vyleze první topivec a zpoza zatáčky vyjede Geralt na své věrné klisně Klepně.

Pokračovat ve čtení „Listopad v soutěsce“

Ke zřícenině hradu Opárno

Vyrazila jsem do lesa, okolo kopce, jelenů a jiné zvěře na stezku do Opárenského údolí. Sešla jsem po Císařských schodech do mrazivého ovzduší. Údolím protéká Milešovský potok a míjí několik mlýnů. Kousek odsud, u Kempu Jordán, stojí Morový kámen, připomínající oběti epidemie z roku 1680. Ten byl během let neustále pošupován, a tak není jisté, kdeže se ty oběti nachází.

Pokračovat ve čtení „Ke zřícenině hradu Opárno“

Poustevna ve skalách

Naskytla se příležitost prozkoumat zaniklou poustevnu z druhé poloviny osmnáctého století, nacházející se v opuštěném skalnatém údolí uprostřed lesů. Toho času na zemi ještě ležela hutná vrstva sněhu a ačkoliv po ránu lesy halila mlha, později vysvitlo slunce a vykouzlilo krásné paprsky, protínající porost. Poustevna sestává ze tří místnostní, studánky a ochranného valu.

Pokračovat ve čtení „Poustevna ve skalách“