Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Prošli jsem se po dosud nenavštívené zaniklé vesnici, poobraceli jsme pár listů a objevili pár sklípků, několik děr do země, skladiště plynových masek i nějaké ty základy domů. Jediná budova, která ještě měla alespoň trochu tvar, byla po sovětech, ale v jedné části se ukázaly klasické pískovcové kvádry původní stavby.
Vysoké teploty povolily, a tak jsme se s Indym a Alienem vypravili do neznámých končin v Jizerských horách. Oprášila jsem fototechniku a pofotila okolní kopečky, lesy a květenu, rostoucí na loukách a pastvinách, toho času posekaných. Zlatavá stébla trav dala tušit, že už se rok přehoupl do své druhé poloviny. Nad kopečky poletovala oblaka rozličných tvarů. Oblačnost se přehnala nad našimi hlavami. Cestou zpět se z celého chumlu spustil déšť, ale to už jsme valili po dálnici dom.
Vyrazili jsme na výlety po různých končinách. Počasí i tentokrát přepínalo módy každou minutu. Nad krajinou létaly naducané mraky a čas od času zasvitlo slunce. Z větrné hůrky jsme se šli podívat do několika zaniklých vesnic, cestou jsme na kraji zvlněné louky spatřili stádo srnek. Na loukách se bělaly ochmýřené hlavy pampelišek a sem tam se dala najít i jiná drobná květina.
Ponořila jsem se do křovin a tam, kde minule vykukovaly jen zelené lístečky už kvetou sněženky. Šla jsem také obhlédnout místo, kde dříve bývala studánka, ale v dolíku pod trubkou je stále sucho. Ptactvo se předhánělo v hlasitosti. Strávila jsem na louce asi půlhodinu než jsem se vypravila na zpáteční cestu. Bylo příjemné teplo, dokonce bych řekla, že aspoň patnáct stupňů. V lese a na louce úplná paráda.
Že prý bude hezky, říkali, takže když přijeli, na všem ležela hustá mlha, teploměr ukazoval zase hezkých -3°C a co s tím. Co se dalo dělat, nakonec jsme se přecijen vykopali od hrnců s jídlem a šli jsme se projít po zamlžených cestách někam na kopečky. Vzali jsme to oklikou, kam většinou nikdo nechodil, vítal nás celkem studený vzduch. Na několikero vyhlídkách jsem se na chvíli zastavila, abych se pokochala.
Oproti minulé cestě skrze zamlžený a zmrzlý les se hodně změnilo. Dokonce bylo takové teplo, že jsem chvíli slackovala na fotolouce. Místo sesle jsem použila batoh a zatímco kamera natáčela, pořizovala jsem si svůj již druhý letošní spálený xicht. Ale bylo to fajn, nad hlavou lítali dravci, v listí se klubaly první jarní květiny a zahlédla jsem i zbloudilého motýla a pěkně huňatého zajíce.
Po té, co jsem zjistila, že se na hřbitově provádějí vykopávky, jsem se otočila a vyrazila mlhou zahaleným sadem a lesem na kopec. Pod nohama mi křupal sníh, na cestách ležely ledové krusty z toho, jak předešlý den všechno zhusta tálo. Přes noc poleva zmrzla. Nečekala jsem žádné zázraky, avšak mlha kousek před vrcholem trochu ustoupila a tenkou vrstvou mraků sem tam probliklo slunce. Zima byla třeskutá a tak se mi podařilo vyšťavit všechny dva akumulátory, takže cestou zpátky už nebylo čím fotit. Ale ještěže tak.
Šla jsem si zase vyvenčit sklíčko a rozlézající se bacil k tomu. Vydrápat se na kopec tentokrát dalo docela zabrat a k fotkám jsem se dostala až další den. Napadl totiž sníh a jakožto vzácný úkaz jej bylo třeba zdokumentovat. Na kopci fičel ledový vítr, sněhová pokrývka byla čistě uhlazená a navátá na kmeny stromů.