Trin's personal website about photography, urbex, nature, events, drawings and PC games.
Že bylo zase frišno a deštivo jistě nemusím zdůrazňovat. Prošli jsme se po skalních vytesánkách do roklí a na vyhlídky, omrzly nám periferie a tak vůbec. Socha na kopečku je romantické místo, když si odmyslím bzukot vysokého napětí. Každopádně podzim probíhal v plném proudu, místy cedilo řádně a každý večer jsme se shromažďovali u kamen, jako za starých časů.
Prošli jsme se po Krušných horách. Chvílemi bylo krásně a celý druhý den foukal vítr a přes kopečky se valila mlha.
Stav zvěře dostatečný. Humanoidů zero. Deště a mlhy snad až příliš. Procházka po hřebeni k zaniklé samotě a zpátky byla opravdu luxusní a značně zabahněná. Zmokli jsme a v podobném duchu to tak bylo každý další den, strávený v lesích.
V den mého příjezdu do severních končin ještě stále svítilo slunce, a tak jsme se s Indym a Alienem vypravili do lesíku nedaleko letiště. Protéká tudy říčka Ploučnice. Jeskyně samotná je spíše skalní převis a pod ním se nachází slepé rameno, toho času porostlé bejlím. Už tam chyběl jen ten Zaklínač a nějaká příšera.
V září 2020 jsem se byla podívat na jednom z cínoveckých hřbitovů a při té příležitosti jsem nafotila i něco málo hub v okolí. Hřbitov byl tentokrát posekán a tak bylo vidět více náhrobků.