Na Lovoš a zpět

Vyškrábala jsem se na Lovoš, abych omrkla krajinu, kterak se oblékla do letně zeleného hávu. Pofukoval větřík a tak byl ten výlet celkem snesitelný. Potkala jsem jednoho obřího divočáka a zajíce. V chatě měli otevřeno, ale já dovnitř nešla, protože když jdu fotit do lesíka, obvykle si neberu žádné další závaží (prkenici, ve které se prohání vítr a netopýři). Všimla jsem si, že tam nainstalovali automat s nějakými dobrotami. Rekonstrukce i nadále probíhá.

Pokračovat ve čtení „Na Lovoš a zpět“

Ke zřícenině hradu Opárno

Vyrazila jsem do lesa, okolo kopce, jelenů a jiné zvěře na stezku do Opárenského údolí. Sešla jsem po Císařských schodech do mrazivého ovzduší. Údolím protéká Milešovský potok a míjí několik mlýnů. Kousek odsud, u Kempu Jordán, stojí Morový kámen, připomínající oběti epidemie z roku 1680. Ten byl během let neustále pošupován, a tak není jisté, kdeže se ty oběti nachází.

Pokračovat ve čtení „Ke zřícenině hradu Opárno“

Prosluněný podzim

O víkendu jsem se věnovala bohulibé činnosti odstraňování nánosů alergenů z cizích věcí, tetrisování a přesouvání škatulat, takže jsem vyrazila ven až v pondělí. A bylo opravdu krásně. Vzala jsem to přes hřbitov, kdež listí létá a tvoří se z něj hotové závěje. Okolo sadu, který mezitím stihli vykácet (hmm). Došla jsem až do lesa, kde zatím ještě stále stromy stojí a v němž také pobíhají stáda zvěře (plus jedna lama navíc).

Pokračovat ve čtení „Prosluněný podzim“