Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Byla jsem se projít cestou a necestou okolo kopce. Devítikilometrová procházka mi zabrala asi 4 hodiny. Všude raší houby, listí padá ze stromů, chvílemi pršelo a studený vítr se proháněl lesem. Většinou si nic neplánuji, prostě popadnu věci a jdu, kolikrát se chci podívat ještě za támhleten roh a zčistajasna se ocitnu v sedle kopce, kam obvykle chodívám jinými cestami.
Proběhl poslední letní den takhle na podzim. Oproti minulé sobotě, kdy jsme mrzli v zimních bundách a podvlíkačkách, jsem si o dost polepšila a venku jsem mohla být v triku s krátkým rukávem. Samozřejmě jsem si do báglu vzala i zálohu na větrnou hůrku, ale jinak bylo krásně teplo.
Vrch Plešivec u Litoměřic patří mezi romantická místa, z nichž bývá krásný výhled do kraje Českého Středohoří. Akorát nemám možnost jít tam kdykoliv a obvykle bývá nad krajinou opar. Nejinak tomu bylo i při mé zářijové návštěvě, kdy jsme se s Ritterem nejprve podívali na ruiny hradu Kamýku, šestibokou kapli Narození sv. Jana Křtitele z roku 1660. A po té jsme po kamenité suti vystoupali na vyhlídku. Doporučuji všem fotografům s širokoúhlým sklíčkem, kteří rádi fotografují západovky nad krajinou. Pod vrcholem kopce jsou pak ledové jámy, v nichž se dlouho drží mráz a sníh.
Velká cikánská jeskyně a malá cikánská jeskyně leží nedaleko skalního hradu Sloup v Čechách. Nejsou to jediné jeskyně v okolí. Nachází se zde více zajímavých destinací. My jsme však s Ritterem nejprve oběhali hrad a až po té jsme se vypravili do roklí a lesů za potokem.
Pokračovat ve čtení „Velká a malá cikánská jeskyně u Sloupu“
Některých věcí si člověk všimne, až když se zastaví a začne pořádně mžourat okolo sebe a čím více mžourajících očí tím lépe. Díky tomu jsme si všimli, že vytesaných sklípků a jeskyněk je ve skalách mnohem více než jenom ta jedna kdesi za stromy.
Prošla jsem se po starých známých místech v jedné ze zaniklých obcí v bývalém vojenském výcvikovém prostoru, prodrala jsem se přes chroští všeho druhu, smetla nesčetně pavučin a zkroutila si hnáty v nejedné skryté haldě větví, abych si pofotila dávno opuštěné sklepy, chlévy a další zákoutí.
Na Vrátenskou rozhlednu jsme vyhopkali jen čirou náhodou, a to díky uzavírce jedné cesty směrem ke hradu Houska. Co se dalo dělat. Vyšli jsme tedy na kopec a koupili jsme si lístky. Dozvěděli jsme se též, že se chystá přestavba a že jsme tedy přišli včas.
Prošli jsme se s Indym a Alienem po starých známých místech a ještě o kus dál. Od mlýna, kde byla hlava na hlavě a vosa nešla pro oběd daleko, jsme to vzali přes potok a okolo kolejí nahoru k ruinám hradu. Za hradem po lesních pěšinách ke křížku. U druhého mlýna jsme slezli z lesů a minuli jsme viadukt, několik stavení a zapluli jsme do další části lesa, který sousedí s polem a dálnicí.