Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Vše bylo namrzlé, pokryté jehličkami ledu, z nebe se sypala mrznoucí mlha, která na celém širém kraji ležela celý den. Zato nahoře na kopci svítilo slunce, čvachtalo bláto a zpívali ptáci. Jaro v tom ledovém vzduchu ještě cítit není, ale pohled na mlžný oceán to byl hezký.
Předvánoční procházka sychravým zimním lesem v okolí Opárenského údolí (pro mě za „kopcem“). Členové výpravy hlásili, že spatřili stádo jelenů a srnek tam, kde jsme je viděli i před rokem. I letos krajina neoplývala sněhem, na nebi letěla jedna duchna za druhou. Hrad i nadále tiše stál na kopci nad tratí, zde se nic nezměnilo, křoví je stále stejně husté a pří výstupu ke křížku začalo pršet.
Výlet na malý Lovoš proběhl celkem hladce, cestou tam jsem potkala jediného běžce a cestou zpět skupinku turistů. Jinak bylo v lese příjemně mrazivo, na zem se snášely vločky a i když nijak významně nesněžilo a kraj byl překrytý mlhou, prošla jsem se ráda.
Už je prosinec, uplynul první týden a já jsem se zase dostala do lesa. Listí je spadané, na cestách leží vrstva bláta a ptactvo poskakuje po zemi a loví svačinu. Cestou vzhůru jsem potkala menší hejno, úplně stejně jako nedávno v Ralsku u vodního zdroje. Jsou méně ostražití a více hladoví. Nevím, kolik toho dokáží najít v lese k jídlu, na zahradě jim však vždycky pověsím nějakou dobrotu.
Vypravila jsem se pod kopec na krátkou dvouhodinovou výpravu. Dole bylo docela teplo a i sluníčko svítilo na cestu, vítr šuměl ve větvích stromů avšak nad zahrádkami už přituhovalo a během časosběrů jsem již lehce omrzala. Ze severu se přihnaly celkem temné mraky a tak jsem natočila i je, jak se krásně valí nad lesem. Spadly z nich všehovšudy jen dvě dešťové kapky. Fotografií mám jen pár a les už je docela opadaný. Celá výprava byla dlouhá přibližně 7 kilometrů.
Vysápala jsem se temnou zamlženou krajinou a lesem, v němž se ze stromů sypalo oranžové podzimní listí, až na kopec, ze kterého bylo vidět širé bílé moře převalujících se mlh. Cestou jsem vyfotografovala pár zákrut, stezek, detailů a natočila několik časosběrů, abych se podívala, jak se mlha valí údolím.
Byla jsem se projít cestou a necestou okolo kopce. Devítikilometrová procházka mi zabrala asi 4 hodiny. Všude raší houby, listí padá ze stromů, chvílemi pršelo a studený vítr se proháněl lesem. Většinou si nic neplánuji, prostě popadnu věci a jdu, kolikrát se chci podívat ještě za támhleten roh a zčistajasna se ocitnu v sedle kopce, kam obvykle chodívám jinými cestami.
Proběhl poslední letní den takhle na podzim. Oproti minulé sobotě, kdy jsme mrzli v zimních bundách a podvlíkačkách, jsem si o dost polepšila a venku jsem mohla být v triku s krátkým rukávem. Samozřejmě jsem si do báglu vzala i zálohu na větrnou hůrku, ale jinak bylo krásně teplo.