Radobýl Revisited

Naskytla se možnost jít se nechat ofouknout na vrch Radobýl, na kterém už jsme byli minule, a tak proč ne. Chvátat někam v dál se nám nechtělo, ale výhledy z Radobýlu, i když lehce zamžené, jsme si nenechali ujít. Cestou jsme ještě okoukli pár již prozkoumaných destinací a pak jsme se mezi divočáky vydali dom.

Pokračovat ve čtení „Radobýl Revisited“

Procházka v přírodě

Radobýl a zamračená obloha.

Dnes opravdu jen krátce. Bylo teplo, teplíčko, nad krajinou se proháněly mraky a slunce jimi zase prosvítalo a paprsky scanovalo pláně v okolí. Minule jsme byli na Radobýlu, dnes jsme se vyhnuli hlavním turistickým trasám neb přes prvolednový nápor téměř ani nebyly vidět. Vyvětrali jsme si ztuhlé krovky a pak už jsme se jen navrátili zpátky a věnovali se oblíbené kratochvíli, a tou jest stěhování nábytku do samohybu, aby se mohla odvézt skříňka a bude sloužit jinde.

Pokračovat ve čtení „Procházka v přírodě“

Na zasněžený Ovčín

Slunce a mraky.

V noci na 5. prosince padal další sníh. Sebrala jsem tedy svých pět svačinových švestek a vydala se bruslit po rozbředlém sněhu stejným směrem jako den předtím. Cestou jsem se zdržovala jen decentně. Dokonce bylo vidět i na kopečky, které se minule schovávaly v mlze. Cesta na Ovčín byla věru veselá. Po úspěšném vyškrábání se vzhůru jsem se pokochala výhledy a s úplně promočenýma botama sjela z kopce jako Legolas (nebylo to v plánu). Parádní výhledy.

Pokračovat ve čtení „Na zasněžený Ovčín“

Zasněžený cintorín a vísky

Silnička do Radostic.

Sníh! No to se musí jít ven. Vzala jsem naši turistickou skupinu na výlet po hřbitově a skrze pár vesnic. Kopce Českého Středohoří zmizely v mlze, ale krajina byla překrytá sněhem. To je vždycky všechno hezčí. Obešli jsme staré známé destinace, křížky a kapličky. Večer předtím jsme se dívali na Arctic a tak jsme si říkali, jak je to tam hezké. No a přes noc stihlo lehce nasněžit i v naší pustině. Paráda.

Pokračovat ve čtení „Zasněžený cintorín a vísky“