Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Proběhl poslední letní den takhle na podzim. Oproti minulé sobotě, kdy jsme mrzli v zimních bundách a podvlíkačkách, jsem si o dost polepšila a venku jsem mohla být v triku s krátkým rukávem. Samozřejmě jsem si do báglu vzala i zálohu na větrnou hůrku, ale jinak bylo krásně teplo.
Vrch Plešivec u Litoměřic patří mezi romantická místa, z nichž bývá krásný výhled do kraje Českého Středohoří. Akorát nemám možnost jít tam kdykoliv a obvykle bývá nad krajinou opar. Nejinak tomu bylo i při mé zářijové návštěvě, kdy jsme se s Ritterem nejprve podívali na ruiny hradu Kamýku, šestibokou kapli Narození sv. Jana Křtitele z roku 1660. A po té jsme po kamenité suti vystoupali na vyhlídku. Doporučuji všem fotografům s širokoúhlým sklíčkem, kteří rádi fotografují západovky nad krajinou. Pod vrcholem kopce jsou pak ledové jámy, v nichž se dlouho drží mráz a sníh.
Koncem srpna jsme se vypravili na vrchol skalní výšiny Stohánek. Nachází se nedaleko křižovatky s památníkem generála Antonína Sochora. Odtud se lze dostat buď do Mimoně nebo do Hamru na Jezeře. Ve 14. století stálo na Stohánku opevněné sídlo. Společně s nedalekým hradem Děvínem náleželo rodu Vartenberků. Na Stohánek lze vystoupat po vytesaném schodišti ve skalní rozsedlině. Zde je také malý sklípek pro strážného.
Chtěla jsem si zkusit namalovat krajinu a vybrala jsem si pro to jednu specifickou fotku z cest. Tuším, že kopec se jmenuje Ronov. Zatím jsem v poslední době nějaké krajinky v Inkscape netvořila, takže tato je první, možná to budu časem ještě nějak upravovat.
Vyrazili jsme na výlety po různých končinách. Počasí i tentokrát přepínalo módy každou minutu. Nad krajinou létaly naducané mraky a čas od času zasvitlo slunce. Z větrné hůrky jsme se šli podívat do několika zaniklých vesnic, cestou jsme na kraji zvlněné louky spatřili stádo srnek. Na loukách se bělaly ochmýřené hlavy pampelišek a sem tam se dala najít i jiná drobná květina.
Že prý bude hezky, říkali, takže když přijeli, na všem ležela hustá mlha, teploměr ukazoval zase hezkých -3°C a co s tím. Co se dalo dělat, nakonec jsme se přecijen vykopali od hrnců s jídlem a šli jsme se projít po zamlžených cestách někam na kopečky. Vzali jsme to oklikou, kam většinou nikdo nechodil, vítal nás celkem studený vzduch. Na několikero vyhlídkách jsem se na chvíli zastavila, abych se pokochala.
Po té, co jsem zjistila, že se na hřbitově provádějí vykopávky, jsem se otočila a vyrazila mlhou zahaleným sadem a lesem na kopec. Pod nohama mi křupal sníh, na cestách ležely ledové krusty z toho, jak předešlý den všechno zhusta tálo. Přes noc poleva zmrzla. Nečekala jsem žádné zázraky, avšak mlha kousek před vrcholem trochu ustoupila a tenkou vrstvou mraků sem tam probliklo slunce. Zima byla třeskutá a tak se mi podařilo vyšťavit všechny dva akumulátory, takže cestou zpátky už nebylo čím fotit. Ale ještěže tak.
Šla jsem si zase vyvenčit sklíčko a rozlézající se bacil k tomu. Vydrápat se na kopec tentokrát dalo docela zabrat a k fotkám jsem se dostala až další den. Napadl totiž sníh a jakožto vzácný úkaz jej bylo třeba zdokumentovat. Na kopci fičel ledový vítr, sněhová pokrývka byla čistě uhlazená a navátá na kmeny stromů.