Ke konci listopadu jsem se vypravila ven, neb trochu nasněžilo. A protože jsem chtěla vědět, co je za dalším rohem, procházka se protáhla až přes pláž v Doksech a na Klůčku, bažiny a lesy mezi chatovou osadou a Borným, dále pod jeho vrchol, až jsem se dohrabala zase nazpět. Mapu jsem si nevzala, protože na co, půjdu jenom támhle. Haha.
Výprava na hrádek Košťálov
Dnes by to šlo. Po dlouhých dnech, plných smogu a temnoty, vykouklo slunce. Sbalila jsem ořechy, foťák a rukavice a vypravila jsem se na zdravotní procházku po lesích. Do lesů je to lán cesty. Neměla jsem stanovený žádný cíl. Na křižovatce pod vrchem Ovčín jsem se rozhodla jít ještě další dva kilometry ke zřícenině hradu Košťálovu ze 14. století.
Po stopách historie v Milířích – Rádle
Vypravili jsme se s Indym a Alienem do hor. Nahlédli jsme do elektronických map, kde mě zaujala víska Milíře (Kohlstatt). Nachází se zde několik zajímavých drobných památek, hřbitov a rozhledna. Sledovali jsme kousek hřebenovky Odra – Nisa a část naučné stezky pana Johanna Radla, promlouvající k návštěvníkům z minulosti z roku 1869 a to u několika poučných zastavení.
Pokračovat ve čtení „Po stopách historie v Milířích – Rádle“
Zamlžená krajina
Vše bylo namrzlé, pokryté jehličkami ledu, z nebe se sypala mrznoucí mlha, která na celém širém kraji ležela celý den. Zato nahoře na kopci svítilo slunce, čvachtalo bláto a zpívali ptáci. Jaro v tom ledovém vzduchu ještě cítit není, ale pohled na mlžný oceán to byl hezký.
Mlhy a podzimní les
Vysápala jsem se temnou zamlženou krajinou a lesem, v němž se ze stromů sypalo oranžové podzimní listí, až na kopec, ze kterého bylo vidět širé bílé moře převalujících se mlh. Cestou jsem vyfotografovala pár zákrut, stezek, detailů a natočila několik časosběrů, abych se podívala, jak se mlha valí údolím.