Trin's personal website about photography, urbex, nature, events, drawings and PC games.
Vypravili jsme se s Indym a Alienem do hor. Nahlédli jsme do elektronických map, kde mě zaujala víska Milíře (Kohlstatt). Nachází se zde několik zajímavých drobných památek, hřbitov a rozhledna. Sledovali jsme kousek hřebenovky Odra – Nisa a část naučné stezky pana Johanna Radla, promlouvající k návštěvníkům z minulosti z roku 1869 a to u několika poučných zastavení.
Pokračovat ve čtení „Po stopách historie v Milířích – Rádle“
Vše bylo namrzlé, pokryté jehličkami ledu, z nebe se sypala mrznoucí mlha, která na celém širém kraji ležela celý den. Zato nahoře na kopci svítilo slunce, čvachtalo bláto a zpívali ptáci. Jaro v tom ledovém vzduchu ještě cítit není, ale pohled na mlžný oceán to byl hezký.
Předvánoční procházka sychravým zimním lesem v okolí Opárenského údolí (pro mě za „kopcem“). Členové výpravy hlásili, že spatřili stádo jelenů a srnek tam, kde jsme je viděli i před rokem. I letos krajina neoplývala sněhem, na nebi letěla jedna duchna za druhou. Hrad i nadále tiše stál na kopci nad tratí, zde se nic nezměnilo, křoví je stále stejně husté a pří výstupu ke křížku začalo pršet.
Výlet na malý Lovoš proběhl celkem hladce, cestou tam jsem potkala jediného běžce a cestou zpět skupinku turistů. Jinak bylo v lese příjemně mrazivo, na zem se snášely vločky a i když nijak významně nesněžilo a kraj byl překrytý mlhou, prošla jsem se ráda.
Už je prosinec, uplynul první týden a já jsem se zase dostala do lesa. Listí je spadané, na cestách leží vrstva bláta a ptactvo poskakuje po zemi a loví svačinu. Cestou vzhůru jsem potkala menší hejno, úplně stejně jako nedávno v Ralsku u vodního zdroje. Jsou méně ostražití a více hladoví. Nevím, kolik toho dokáží najít v lese k jídlu, na zahradě jim však vždycky pověsím nějakou dobrotu.