Výprava na hrádek Košťálov

Interiéry jsou dobře větrané.

Dnes by to šlo. Po dlouhých dnech, plných smogu a temnoty, vykouklo slunce. Sbalila jsem ořechy, foťák a rukavice a vypravila jsem se na zdravotní procházku po lesích. Do lesů je to lán cesty. Neměla jsem stanovený žádný cíl. Na křižovatce pod vrchem Ovčín jsem se rozhodla jít ještě další dva kilometry ke zřícenině hradu Košťálovu ze 14. století.

Pokračovat ve čtení „Výprava na hrádek Košťálov“

Výhledy z hrádku Košťálov

Přes noc trochu foukalo, takže další den nás čekaly celkem koukatelné výhledy z hrádku Košťálov, na němž se ještě držel sníh. I tento výlet jsme započali ze strany od Sutomi. Silnice se nacházela ve stínu, takže jsme si ještě užili zbytků sněhu, nejsem si jistá, jestli tuto zimu ještě nějaký napadne, počasí je poněkud chaotické.

Pokračovat ve čtení „Výhledy z hrádku Košťálov“

Hrádek Košťálov a sutomský kostelík

Interiéry hradu Košťálov.

Všimla jsem si, že na Košťálov chodívám převážně v zimním období. Jak jen mi chybí ten sníh, ta kosa (v zimě zase budu hučet, kam že se podělo to letní teplíčko). Tentokrát jsme si s Ritterem nablížili do malé vísky Sutom, která se táhne po úbočí kopce, od otlučeného kostela svatého Petra a Pavla až někam dolů k bílé věžičce hradu Skalka. Ze Sutomi je to až na vrchol Košťálu 1,8 km.

Pokračovat ve čtení „Hrádek Košťálov a sutomský kostelík“

Hrádek Košťálov v lednu 2017

Mini pidi hrádek. On tedy býval větší, ale tohle se uchovalo do dnešních dnů.

V noci mrzlo až praštělo a stromy obalila jinovatka. Odpoledne jsem přemýšlela, jestli se někam vůbec vrtat. Tentokrát, tuším, že letos poprvé, jsem si na netu našla nějakou fungující webkameru a ta zvěstovala mraky nad vrstvou inverze. Takže pro fotografování staříkem nic moc, všechno bude šedé, ale i tak jsem se chtěla projít. Je otázka, jestli ta 14 kilometrová cesta je ještě procházka nebo masochismus.

Pokračovat ve čtení „Hrádek Košťálov v lednu 2017“