Hrádek Košťálov a sutomský kostelík

Interiéry hradu Košťálov.

Všimla jsem si, že na Košťálov chodívám převážně v zimním období. Jak jen mi chybí ten sníh, ta kosa (v zimě zase budu hučet, kam že se podělo to letní teplíčko). Tentokrát jsme si s Ritterem nablížili do malé vísky Sutom, která se táhne po úbočí kopce, od otlučeného kostela svatého Petra a Pavla až někam dolů k bílé věžičce hradu Skalka. Ze Sutomi je to až na vrchol Košťálu 1,8 km.

Pokračovat ve čtení „Hrádek Košťálov a sutomský kostelík“

Hrádek Košťálov v lednu 2017

Mini pidi hrádek. On tedy býval větší, ale tohle se uchovalo do dnešních dnů.

V noci mrzlo až praštělo a stromy obalila jinovatka. Odpoledne jsem přemýšlela, jestli se někam vůbec vrtat. Tentokrát, tuším, že letos poprvé, jsem si na netu našla nějakou fungující webkameru a ta zvěstovala mraky nad vrstvou inverze. Takže pro fotografování staříkem nic moc, všechno bude šedé, ale i tak jsem se chtěla projít. Je otázka, jestli ta 14 kilometrová cesta je ještě procházka nebo masochismus.

Pokračovat ve čtení „Hrádek Košťálov v lednu 2017“

Ruiny statku a hrad Košťálov

Foť to, toč to! Žblunce vylézá. Košťálov.

Vykouklo sluníčko. Když za pěkného počasí objevím zajímavou ruinu, která je prosta jakýchkoliv obyvatel, jsem moc ráda, protože zkoumat drolící se zdivo, staré krovy a temné sklepy mě dost baví. Přemýšlím o minulosti místa, o tom, jak to tu vypadalo, když tu ještě žili lidé, jak se doba mění, i jak se mění tvář starých domů, továren a dalších míst, na která se urbexer rád vydává.

Pokračovat ve čtení „Ruiny statku a hrad Košťálov“