Trin's personal website.
Volume 8975864 a ještě nějaké přibudou. Chci si zaznamenat, že jsem občas vylezla na denní světlo. Což se v poslední době snažím provozovat pravidelně, pokud to jen trochu jde. Vyškrábala jsem se tedy pod kopec nad pole, odkud je výhled na Radobýl a Píšťanské jezero. Minulý měsíc tam natahovali dráty a teď to tu i pokosili. Pokáceli u toho i spoustu ovocných stromů.
Hurá, podzim! No dobrá, chvílemi to ještě vypadalo na parné léto, obvykle do okamžiku, kdy se v dálce mezi stromy začal rýsovat hřeben některého z vrcholů. Ale protože nakonec nepršelo, proběhla akce hladce. Měla to být zdravotní procházka, která se nakonec trochu zvrhla v lození po kopcích.
Při této výpravě jsem vyzužitkovala všechna přídavná souvrství, která jsem si sbalila na cestu. Šla jsem po cestičkách okolo kopce až na žlutou trasu, pokrytou mechem a porostlou břízami. Když jsem se dostala do sedla a na konec menšího z vrchů, začalo samozřejmě pršet. S tím jsem ale počítala, takže jsem zandala fotův přístroj a vytáhla akční kameru, která s námi zažila již nejeden středověk a pár kapek jí nevadí.
Skalnatý vrchol Malého Bezdězu, tyčící se do výše 577 metrů nad mořem, nabízí široký rozhled do dálav. Je třeba překonat svažitý krpál a vyhnout se pohledům do strží, aby byl znavený průzkumník odměněn oparem zahalenými kopečky Máchova kraje. Ze závětrné strany pak zříme lesknoucí se hladinu Máchova jezera a Břehyňského rybníka.
Vysápala jsem se temnou zamlženou krajinou a lesem, v němž se ze stromů sypalo oranžové podzimní listí, až na kopec, ze kterého bylo vidět širé bílé moře převalujících se mlh. Cestou jsem vyfotografovala pár zákrut, stezek, detailů a natočila několik časosběrů, abych se podívala, jak se mlha valí údolím.