Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Jednoho dne mi ve schránce přistál spam mail od Surikaty (Milan Korba), který už jsem stihla někde zašantročit, že světlo světa spatřila nová kniha s názvem Podzemní Čechy, vydaná nakladatelstvím Eminent v roce 2015. Do které přispíval mj. i svými montánními fotografiemi ze všech možných podzemí i nadzemí. Jeho rukopis rozeznáte od všeho ostatního, protože se nebojí do opuštěných štol začlenit dvounohé koně, víly, horníky i trpaslíky.
Pokud si chcete zaurbexovat offline nebo jste na tom tak blbě, že jste u vytržení z opuštěné kadibudky, protože vám vaší oblíbenou továrnu srovnali se zemí, mohu vám doporučit další zajímavou knihu o urbexu tentokráte od Opuštěných míst, kterou vydalo nakladatelství Grada v roce 2015. Už nějaký ten pátek sleduji podobné stránky a blogy, od doby co jsem se dozvěděla, že se průzkumu opuštěných míst a budov, vzniklých lidskou činností, říká urbex a od doby, kdy jsem narazila na Opacity (2010?) a probrala tu stránku horem dolem. Což bylo takové mé první setkání s opravdu propracovanými galeriemi opuštěných budov, především pak různých nemocničních zařízení.
Pročetla jsem zajímavou knihu o českém urbexu. Je ještě čerstvá a voňavá z tiskárny. Knihu Urbex.cz – Krása zániku vydalo nakladatelství Paseka v listopadu 2015. Autorem fotografií je urbexer DiverZant, kterého můžete znát z Urbex.cz, různých pořadů jak v rádiu tak v televizi a autorkou textů Katka Havlíková, která se účastnila mnoha výprav.
Nezfilmovaný příběh od amerického autora Kevina J. Andersona s názvem Zříceniny patří mezi ty lepší knihy z prostředí Akt X, co jsem dosud četla. Mám načteno důkladně, chybí mi vpodstatě jen poslední kniha podle druhého celovečerního filmu s názvem Chci uvěřit. Samostatně stojící příběhy na motivy seriálu Akta X jsou mnohem lépe propracované, nežli pouhé přepisy epizod, jichž vyšlo asi osm. A tak, i když jsem tato Akta neviděla „naživo“, dokáži si je velice dobře představit na filmovém plátně. Nejvíce pak právě Zříceniny nebo Kůži, jíž sepsal Ben Mezrich. Myslím, že velký díl práce dělá i poměrně kvalitní překlad, jenž se nevelké části titulů s jakoukoliv X – Files tematikou celkem významně vyhnul.
Na knihu autorky Carol Berg s názvem Proměna jsem narazila díky krátkému článku v časopise Pevnost. Proměnu jsem zakoupila v roce 2004, kdy jí vydalo nakladatelství Fantom Print. Uplynulo celých šest let, než jsem získala zbývající dva díly, jmenovitě Odhalení a Vzkříšení, které trilogii Rai-kirah uzavírá.
Povím vám něco málo o příběhu, který se mi poprvé dostal do rukou v roce 2007… o hodinu později. Kdo by to byl řekl, že mi dojde tuha v mikrotužce! Nesmějte se mým spisovatelským metodám.
Poslední jednorožec je kniha, nad kterou jsem pár let váhala, zdali pro mě pohádky znamenají tolik, abych si jejich tištěnou podobu přinesla domů. Před mnoha lety jsem zhlédla její filmovou podobu z roku 1982, z níž jsem si pamatovala pouze neurčitě smutné emoce. Nakonec se ke mně dostala verze v původním znění a já byla ráda, že znám knižní předlohu, protože do kresleného filmu se nedostalo pár podstatných věcí. Dnes (2009) existuje vázaný dotisk s krásnou ilustrací na přebalu, obsahující pár zajímavých kousků navíc. Její autor – Peter S. Beagle, se k hrdinům vrátil v krátké noveletě Dvě srdce. A na závěr je uveden zajímavý rozhovor mezi Peterem a Connorem Cochranem, jeho obchodním manažerem. Kniha poprvé vyšla v roce 1968. Česky vychází až v roce 1997 a vydalo ji nakladatelství Altar, po té v roce 2009 u nakladatelství Argo.
Ráda vás seznámím s další zajímavou knihou, která by se dala zařadit do pomyslné sekce „how to..“ a na kterou se mi již nějakou dobu práší i v mé knihovničce. Jedná se o titul Tvůrčí psaní pro každého, jehož autorkou je Markéta Dočekalová. Knihu vydalo nakladatelství Grada Publishing v roce 2006. Protože já sama nejsem novinářka, ani se nepokouším psát do časopisů, alejbrž maximálně píšu pro radost sobě a pro poděšení návštěvníků svých osobních stránek, nedalo mi to a začala jsem se pídit po ucelené knize, která by osvěžila dávno zapadlé školské věci, nastínila jak to chodí v žurnalistice a ukázala, jak by se mělo postupovat při tvorbě vlastního příběhu (kdepak je mým Aktům X konec) a charakterů (omlouvám se svým postavám za skartování, ale ty hrůzy nesmí spatřit světlo světa).