Za kopec až ke kapličce

Dvoubarevné listí.

A nazpátek aneb v rámci rozhýbávání humanoida dochází k mírným masochismům, i když jsem si říkala, že to vezmu zvolna, dokud se neozval ten vnitřní hlásek ‚a ještě tamhle za roh a rovnou za drobnými památkami, proč ne‘. To mi takhle radí, kam ještě nahlédnout, ale pak už mlčí, když po něm chci vysvětlit, jak se mám s těmi květáky až na zem doplazit zpátky.

Pokračovat ve čtení „Za kopec až ke kapličce“

Nebe nad Ovčínem

Pravděpodobně za to může šero, nebo snad zima, která je tak trochu skoupá na sníh v těchto našich končinách nebo mě ovlivnilo 7/7 černobílých fotografií, ale sedla jsem si k dnešním fotkám a vylila jsem do nich paletu barev. Při pozdní procházce jsem zjistila, že vodník u rybníčka už dovodníkoval a také, že kdo pozdě chodí, ten nestíhá slunce nad Středohořím. Ale protože to dříve opravdu nešlo, ohnivé západy jsem si domalovala v editoru.

Pokračovat ve čtení „Nebe nad Ovčínem“

Insane

Haven.

Zbláznila jsem se do barev. Tento zápisek obsahuje větší než malé množství listí, které vám jistě vypálí vaše skleněné oko, takže se do mého světa pouštějte jen zlehka, můžete i utéct a schovat se do skříně, případně v hrůze hulákat na lesy, jestliže chcete. Navštívila jsem obvyklá zákoutí, abych nasála letmé záchvěvy podzimu.

Pokračovat ve čtení „Insane“