U opuštěného statku

V seníku je ještě dost slámy.

Zase jsme se o víkendu vydali do lesů, okolo vesniček, přes louky a údolí, abychom si provětrali krovky. Cestou jsme míjeli rozličné opuštěné budovy a jinak zajímavá místa, u kterých jsme se pozastavili, abychom udělali pár fotek. Po celodenním běhání s čmuchalem je urbex vždycky dobrý relax a pěkná tečka na závěr. Člověk kouká, co všechno se dá ještě objevit a někdy jsou ty končiny nedotčené, nebo jen minimálně, viz různé rezatosti a chachostroje, na které jsme venku narazili a které naštěstí ještě nikdo nestihl ukrást.

Pokračovat ve čtení „U opuštěného statku“

Sutě opadavé

Od minule určitě zmizel plot.

Víkend se velice vydařil. Svítilo žblunce tak, jak v zimě velice často nebývá zvykem, na balkoně prý bylo teplo, a tak jsme s Indym po dlouhém přemlouvání a resuscitaci krevního oběhu velice dobrým kafíčkem z úplně prťavého hliníkového mocca kávovaru, vyrazili po cestách a necestách do lesů. Zase jsme potkali nečekané rozpadlosti, mechy a zákruty.

Pokračovat ve čtení „Sutě opadavé“

Ruiny statku a hrad Košťálov

Foť to, toč to! Žblunce vylézá. Košťálov.

Vykouklo sluníčko. Když za pěkného počasí objevím zajímavou ruinu, která je prosta jakýchkoliv obyvatel, jsem moc ráda, protože zkoumat drolící se zdivo, staré krovy a temné sklepy mě dost baví. Přemýšlím o minulosti místa, o tom, jak to tu vypadalo, když tu ještě žili lidé, jak se doba mění, i jak se mění tvář starých domů, továren a dalších míst, na která se urbexer rád vydává.

Pokračovat ve čtení „Ruiny statku a hrad Košťálov“

Dungeon revisited

Do sklepa neproniká světlo. Toto je foceno půl minuty.

V dungeonu jsem byla již podruhé, protože je tam stále co fotit, na což nám minule nezbývalo baterie. Tentokrát šajnil žblunc, a tak jsme se vypravili ofotit nejprve exteriéry a interiéry okolo dvora. Podzemí přišlo ke slovu ke konci výpravy. Rozložili jsme si stativ, batůžky, „lomové“ ohadry, vytáhli sváču a pivsona a bez zbytečných stresů udělali několikero fotografií v duchu „věž po sto padesáté páté“ a „komín po třicáté šesté za různých úhlů a různého šašení s nastavením fotoaparátu“. Někde v tomto bodě jsme začali uvažovat o taktických vestách.

Pokračovat ve čtení „Dungeon revisited“

Dungeon

Dovnitř vtéká světlo.

Na mladých větévkách nesměle raší první květy, kontrastují s odlupující se omítkou na rozpadající se zdi, mladý stromek je chráněn před nepřízní a zimou v malém zchátralém domečku. Silnější příbuzní už obsadili každý kout opuštěných pozemků. Kvetou do krásy a zelené lístky zachytávají vzpomínky drolících se červených cihel, které udolává čas.

Pokračovat ve čtení „Dungeon“