Zimní les začátkem února 2019

Osamělý strom v zamlžené krajině.

Po té, co jsem zjistila, že se na hřbitově provádějí vykopávky, jsem se otočila a vyrazila mlhou zahaleným sadem a lesem na kopec. Pod nohama mi křupal sníh, na cestách ležely ledové krusty z toho, jak předešlý den všechno zhusta tálo. Přes noc poleva zmrzla. Nečekala jsem žádné zázraky, avšak mlha kousek před vrcholem trochu ustoupila a tenkou vrstvou mraků sem tam probliklo slunce. Zima byla třeskutá a tak se mi podařilo vyšťavit všechny dva akumulátory, takže cestou zpátky už nebylo čím fotit. Ale ještěže tak.

Pokračovat ve čtení „Zimní les začátkem února 2019“

Zmrzlé království 1. února 2017

Detail ledového bodláčí.

Zima chytá nový dech a nasněžila více než 10 čísel sněhu, stihla také obalit každičký strom a každičkou větévku. Sluníčko se ukazovalo jen sporadicky, ale to nevadí. Že z vrcholku kopce také nebude nic vidět, jsem tušila, ale na zasněžené webkameře o kus dál jsem si to nemohla ověřit. Ven jsem se ale i tak vydala, abych se prošla po zasněženém lese, cestách a sněhovými tunely z větvoví jako úplně první (asi podobné nutkání, jako psát všude nanicovaté first, ne kecám, prostě se mi zrovna chtělo ven).

Pokračovat ve čtení „Zmrzlé království 1. února 2017“

Bloudění mlhou

Jdi k šípku! A vyfoť ho!

I když jsem to původně neplánovala, vydala jsem se na zdravotní procházku i dnes, protože mě zlákala jinovatka a vidina čehosi bílého padajícího, což se ale moc nepředvedlo, takže mi zbyla jen ta jinovatka a houstnoucí mlha. Tentokrát jsem to vzala směrem pod kopec, kolem dokola k louce, ze které většinou fotím krajinu, ale teď tam byly vidět jen dva stromy. Nevadí. Většinou si najdu něco, co si chci zvěčnit do památníčku, jako že jsem tam byla a nejsem úplně líné. Ani jsem se neztratila, takže nadpis je lehce zavádějící, ale stačilo následovat kraví stezku, přeskákat elektrický ohradník a sledovat pár už známých a okoukaných orientačních bodů.

Pokračovat ve čtení „Bloudění mlhou“