Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
V dubnovém lese bylo krásně. Protože se široko daleko nenachází žádná hlučná civilizace, slyšeli jsme jenom zpěv ptactva. Slunce se k večeru umoudřilo a začalo házet stíny přes údolí. V dálce se nad modrou siluetou hor tyčila rozhledna na Ještědu.
Návštěvu Lukova a skalního okolí jsme si nechtěli nechat ujít. Bylo hezky, takže nebylo nad čím dumat. Sbalili jsme si svačinu a vyrazili do lesů pod hradem. Oběhali jsme všechny skalní útvary, co jich jen bylo přítomno, na mnohých z nich už se zhusta horolezilo, u hradního stánku bylo taktéž rušno. Malé parkoviště pod hradem zdaleka nestačilo nárokům onoho dne.
Stejně jako na Tematíně, i na Cimburku už panuje pracovní ruch, posádka byla přítomna v plném počtu a za hradní bránou vznikla bylinková zahrádka, ve všech budkách to hučelo aktivitou a sem tam vyběhl kastelán Ramboslav i hradní pes Máňa. Okolí hradu už se zhusta zelená a cestičky pomalu mizí v zeleni. Krajina za hradem už také chytá jarní barvu, i když ještě stále studeně fičí přes hradby.
Na hrad Tematín jsme to vzali trochu oklikou. Nejprve bylo potřeba přemístit výpravu na Slovač, takže jsme se neopomenuli zastavit na rozhledně U Křížku nedaleko Březové – rozcestí, kde jsme hodili očkem po okolní krajině. Vylezli jsme i na rozhlednu. Po dobrém obědě jsme pak valili dále do lesů směr hrad Tematín. Nad hlavami nám létaly mraky a místy sprchlo. Klasické aprílové počasí.
Sobota, slunečno. Abych nezakrněla, nabila jsem aku, zapomněla jsem si snížit iso, sbalila jsem si sušenky, natřela se faktorem 30, abych zpátky nedošla v podobě hromádky popela a spíše než na procházku jsem vyrazila na prodíračku roštím a kamzičení po svazích. Nechtěla jsem prošvihnout jaro na zdejších kopcích, kde vždycky kvetou podléšky, fialky prosycují vzduch svou vůní a sem tam se najde i lán sasanek.
Dnes bylo prostě nádherně. Slunce se odráželo na vodních hladinách tůněk a mokřadů, motýli poletovali nad pastvinami a i když ráno byly krásné tři stupně pod nulou, teplota se během dne vyšplhala téměř ke dvacítce. Jarní květena nesměle vystrkuje lístky, po březích potůčků pobíhají myši a v houštinách poskakují zajíci. V nádrži jsem dokonce potkala plovatku bahenní, nemýlím-li se. Někteří jedinci se plavili nohou vzhůru, jiní ještě podřimovali na větvičkách a na řasách. A hlavně, nikdo se tu nemotal. Byl klid, ticho, jen ta příroda.. a zbytky vísky, již mnohokráte prošmajdané.
Vlezli jsme s Indym do lesů. Mám k tomu také pár obrázků lesních detailů rozličných mikrozahrádek na kmenech stromů, spoustu mechu, hub a lišejníků. Taktéž lány bledulí, které jsem se snažila zvěčnit mezi kravinci. Mechy dostaly napít, takže se začaly pěkně zelenat. Na rozpadlých zbytcích zdí jich rostou celé koberce, obepínají také mrtvé kmeny stromů.
Urvali jsme si chvíli a v dubnové páteční odpoledne navštívili východomoravský hrad Brumov, jehož zdi vykukují z ostrohu nad údolím obce Brumov-Bylnice. V podhradí se nachází pěkné malé muzeum a infocentrum v bývalé panské vile, za potokem pak vede cesta k fungl novému schodišti k severní části hradu.